3 min

Zámeček u Sintry obklopují stromy z pěti kontinentů. Přežívají díky vulkanické půdě, která drží vlhkost i v letním vedru

Sdílet

Dennívýzva

Sintrský palác otevřený veřejnosti teprve v roce 2022 ukrývá park s australskými kapradinami, čínskými kaméliemi i severoamerickými ambrovníky, a všechny přežívají díky krajinářskému triku z konce 19. století.

Zdroj: Foto: GualdimG - licence CC BY-SA 4.0

Obsah článku

Když se řekne Sintra, většina českých turistů si vybaví barevnou Penu nebo mystickou Regaleiru s její iniciační studnou. Palácio Biester zůstává stranou, přestože leží jen pár minut pěšky od historického centra. Přes sto let byl uzavřeným soukromým domem, a tak si nikdy nevybudoval turistickou tradici. Teď, po restaurátorských pracích, ale nabízí něco, co jeho slavnější sousedé v takové intimitě nedokážou: romantický park na strmém svahu, kde se procházíte pod korunami stromů, které vlastně na Pyrenejském poloostrově nemají co dělat.

Les, který nemá být

Ginkgo biloba z Číny, stromové kapradiny Cyathea cooperi z Austrálie, purpurové buky ze střední Evropy, kamélie z Japonska, ambrovník (Liquidambar styraciflua) ze Severní Ameriky. Výčet druhů v oficiálním plánu parku zní spíš jako inventář botanické zahrady než jako seznam dřevin jednoho šlechtického sídla. Přesto tu rostou pohromadě, na svahu nad městečkem, kde by středomořské léto mělo většinu z nich spolehlivě vysušit.

Jenže Sintra není běžné středomořské městečko. Serra de Sintra zachycuje vlhký atlantský vzduch, který se žene od pobřeží, a na severních svazích ho mění v mlhy a srážky kolem tisíce milimetrů ročně, zhruba dvojnásobek oproti okolním plošinám. UNESCO celou oblast v roce 1995 zapsalo jako první kulturní krajinu v Evropě právě proto, že střet atlantského a středomořského klimatu tu vytvořil mozaiku mikroklimat v bočních údolích.

Nogré: krajinář, ne kouzelník

Architektem paláce byl José Luís Monteiro, interiéry dekoroval italský scénograf Luigi Manini. Ale člověk, který „vytvořil“ mikroklima zahrady, nebyl ani jeden z nich. Byl to francouzský krajinář François Nogré, a jeho práce spočívala v něčem subtilnějším než ve stavbě zdí.

Nogré nevyrobil vlhkost z ničeho. Vzal už tak výjimečné podmínky severního svahu a zesílil je:

Terasy na strmém terénu zpomalují odtok vody a drží ji v půdním profilu.
Vodní toky, nádrže a kaskády zvyšují lokální vzdušnou vlhkost a ochlazují okolí.
Hustá výsadba ve vrstvách (stromové patro, keřové patro, přízemní pokryv) vytváří stálý stín a brání vysychání.
Skleníky sloužily k aklimatizaci nejcitlivějších druhů před vysazením do volné půdy.
Labyrintní vedení tras využívá přirozený sklon svahu tak, aby návštěvník procházel postupně vlhčími a stinnějšími zónami.

Výsledkem je park, kde se i v červencovém vedru drží svěží, téměř subtropická atmosféra. Zpráva UNESCO k zahradám výslovně uvádí, že vodní systémy zdejších parků vznikaly právě kvůli vytvoření hydrologických podmínek pro aklimatizaci vlhkomilných subtropických a tropických rostlin. Nogré tedy nebyl výjimkou, byl mistrem žánru, který v Sintře měl tradici.

Biester versus slavnější sousedé

Park Peny se rozprostírá na 85 hektarech a nabízí rozsáhlé botanické kolekce rozptýlené mezi romantickými stavbami v krajině. Regaleira staví na symbolické trase skrz podzemí a iniciační studnu; je to spíš divadelní zážitek než procházka zahradou. Monserrate má Kapradinové údolí s vlastním mikroklimatem a tematické zahrady členěné podle klimatických pásem.

Biester je proti nim komorní. Strmý svah, intimní měřítko, silná vazba mezi domem a zahradou. Kde Regaleira vede návštěvníka jednosměrným dramaturgickým obloukem, Biester nechává bloudit. Podle nás je to právě ta kvalita, která z něj dělá nejsilnější zážitek pro každého, kdo už má Regaleiru za sebou a hledá totéž kouzlo bez davů.

Prakticky pro českého návštěvníka

Palác leží na Avenida Almeida Garrett, asi deset minut pěšky z centra Sintry. Vlastní parkování nemá, počítejte s tím, že sem dojdete pěšky, ideálně v kombinaci s Regaleirou, která je hned vedle.

Otevírací doba (duben–září): 9:30–19:30, poslední vstup 18:30
Otevírací doba (říjen–březen): 10:00–18:30, poslední vstup 17:30
Vstupné: dospělý 16 € (cca 400 Kč), mládež 6–17 let 12 €, senior 12 €, rodina 45 €
Komentovaná prohlídka: 25 €; noční komentovaná prohlídka 35 € (termíny červenec–listopad, začátek ve 21:30)
Délka návštěvy: přibližně 90 minut

Terén je členitý, pevná obuv není luxus. A v epizodách extrémního počasí (Sintra je na to v létě náchylná) je dobré ověřit provoz přímo na webu paláce v den návštěvy.

Australské kapradiny tu stojí přes sto třicet let. Přežily ne proto, že by Portugalsko bylo tropické, ale proto, že jeden francouzský krajinář pochopil, co mu svah nad Sintrou nabízí, a dokázal to proměnit v systém, který funguje dodnes.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Lukáš Jírovec

Reklama

Další články z VědaŽivě.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů VědaŽivě.cz

Články z VědaŽivě.cz přibližují aktuální dění ve světě vědy, technologií a přírody způsobem, který je srozumitelný i pro čtenáře bez odborného vzdělání. Nabízejí přehled nových objevů, výzkumů a trendů, ale i zajímavosti z každodenního života, které mají vědecké pozadí – od lidského zdraví přes...

Zámeček u Sintry obklopují stromy z pěti kontinentů. Přežívají díky vulkanické půdě, která drží vlhkost i v letním vedru

Babiš o Turkově nehodě: Pokud jsou záběry pravdivé, měl by rezignovat na post zmocněnce

Některé spotřebiče před odjezdem na dovolenou ze zásuvky nevytahujte, jinak je zničíte. Oprava vyjde na tisíce

Starší než první faraoni: Tetování se vyřezávalo těhotným do břicha či sloužilo jako akupunkturní léčba

Video s Noskovou na krátko je hitem. Takovou holku v rukou ještě neměli

Od filmu „Čelisti“ se jich skoro každý bojí. Ale jací žraloci jsou opravdu nebezpeční?