Vladimír Remek dobyl vesmír v železné konzervě. Stačil mu k tomu výpočetní výkon dnešní kalkulačky

Sdílet

Příběh Vladimíra Remka, který v březnu 1978 opustil Zemi na palubě Sojuzu 28 a stal se prvním Čechoslovákem ve vesmíru. Fakta o misi bez politického patosu.

Remek a Sojuz 28

Zdroj: FOTO:Roman Mifek, CC BY-SA 4.0/Oldsoft, Public domain, Wikimedia Commons

V březnu roku 1978 bičoval kazašskou step ostrý vítr a mráz zalézal pod kůži i těm nejodolnějším mechanikům na kosmodromu Bajkonur. Vladimír Remek tehdy neřešil ideologické proklamace tehdejšího režimu, ale soustředil se na těsné prostory sovětského modulu a fyzikální zákony beztíže. Stal se prvním občanem jiného státu než tehdejších supervelmocí, který uviděl zakřivení planety skrze průzor kosmické lodi a navždy se zapsal do historie světové kosmonautiky.

Příprava v přísném utajení

Důstojník československého letectva Vladimír Remek prošel koncem 70. let výběrovým procesem, který neměl v tuzemské armádě obdoby. Spolu s Oldřichem Pelčákem trávil měsíce v uzavřeném areálu Hvězdného městečka u Moskvy, kde se lidské tělo i psychika adaptovaly na extrémní přetížení v centrifugách.

Program Interkosmos tehdy vsadil na mladého pilota, jehož otec pocházel ze Slovenska a matka z jižních Čech, což vytvářelo ideální obraz federálního hrdiny. Remek musel prokázat absolutní sebekontrolu a schopnost ovládat složité systémy lodi Sojuz v situacích, kdy mozek pod tlakem nedostatku kyslíku začíná vypovídat službu.

Gubarev a Remek, FOTO: Montage: Erick Soares3Gubarev: Albert Pushkarev (mil.ru)Remek: Frank Leuband, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Sojuz 28 opouští rampu

2. března 1978 v 15 hodin a 28 minut středoevropského času se pod raketou na kosmodromu Bajkonur zažehly motory a stroj se začal pomalu zvedat k obloze. Spolu s velitelem Alexejem Gubarevem tvořil Remek sehranou dvojici, která směřovala k orbitální stanici Saljut 6.

„Zenit dva, vše v pořádku, cítím se dobře,“ nahlásil Remek pozemnímu řízení krátce po oddělení prvního stupně rakety. V tu chvíli se pro miliony lidí u televizních obrazovek stal symbolem odvahy, i když on sám vnímal let primárně jako náročnou technickou operaci, kde každá chyba v navigaci znamenala fatální konec.

Práce na Saljutu 6

Život na palubě orbitálního komplexu připomínal neustálý kolotoč vědeckých experimentů a údržby životně důležitých systémů. Remek prováděl měření tavení materiálů v beztížném stavu a sledoval růst chlorelly, což byly důležité poznatky pro budoucí dlouhodobé mise.

Fyzická zátěž v uzavřeném prostoru stanice vyžadovala disciplínu, kterou si piloti vypěstovali roky drilu v kokpitech stíhaček. Každý pohyb musel být úsporný, protože spotřeba kyslíku byla přísně monitorována palubními počítači. Remek se soustředil na optické pozorování zemského povrchu, přičemž identifikoval útvary, které z výšky stovek kilometrů vypadají jako pouhé skvrny v krajině. Prach v kabině a neustálý šum ventilátorů tvořily zvukovou kulisu jejich dočasného domova v nekonečném černém vakuu.

Dopad do kazašského prachu

Návratový modul Sojuzu 28 dosedl 10. března 1978 do zasněžené stepi severně od Arkalyku, zhruba 300 kilometrů od plánovaného bodu. Prudký náraz kabiny o zem a následné otevření poklopu znamenaly pro posádku první kontakt s mrazivým pozemským vzduchem po osmi dnech. Záchranné týmy našly oba kosmonauty v dobrém zdravotním stavu, i když jejich organismy bojovaly s náhlým nárůstem gravitace. Tělo po týdnu v beztíži těžkne a každý pohyb rukou připomíná zvedání olověných závaží.

Po návratu do Prahy čekal na Remka kolotoč oficiálních recepcí a povinných návštěv továren, které on sám snášel s trpělivostí vojenského profesionála. Veřejnost ho vnímala skrze optiku tehdejších médií, ale on v rozhovorech často zdůrazňoval křehkost planety, kterou viděl z výšky bez hranic a politických map. Později působil v diplomatických službách i v Evropském parlamentu, ovšem pro většinu národa zůstal navždy tím mladíkem v bílém skafandru, který překonal strach z neznáma.

Úspěch s výkonem kalkulačky

Skeptický pohled na historii kosmonautiky často hledá skryté politické motivy, ale faktický výkon Vladimíra Remka zůstává nezpochybnitelný. Byl to on, kdo jako 87. člověk v historii opustil sféru vlivu zemské tíže a otevřel cestu dalším evropským badatelům. Jeho let trval 7 dní, 22 hodin a 17 minut, což je časový úsek, který definitivně změnil vnímání československého podílu na výzkumu vesmíru.

Dnes je jeho jméno spojeno s érou, kdy se k hvězdám létalo v železných konzervách s výpočetním výkonem dnešní kalkulačky. Loď Sojuz 28 byla totiž vybavena digitálním počítačem Argon-16. Ten měl operační paměť (RAM) o velikosti pouhých 2 kilobajtů a pevnou paměť (ROM) 16 kilobajtů. Jeho rychlost byla přibližně 200 000 operací za sekundu. Běžná školní grafická kalkulačka má dnes procesor běžící na 15 MHz (asi 75× rychlejší než Argon) a disponuje 128 KB RAM (64× více než Argon).

Vladimír Remek dobyl vesmír v železné konzervě. Stačil mu k tomu výpočetní výkon dnešní kalkulačky

Soukalová je těhotná. Očekávání druhého potomka oznámila vtipným komentářem

Slavný hokejista David Pastrňák má další důvod k radosti. Znovu se stal tatínkem

Nepijí a nesouloží, tvrdí nový průzkum. A co tedy Generace Z vlastně dělá?

CENTRUM o páté: Spor celebrit, drahá nafta i tajemná kometa

Venca Konopník slaví 65. Ze svalnatého motorkáře je dnes kamioňák při těle