Slepá ramena řeky Dyje, husté lužní lesy, mokřady i malebná vesnička s barokním kostelíkem. Kdo se dnes podívá na rozlehlou vodní hladinu Novomlýnských nádrží, jen těžko uvěří, že pod masou vody leží utopené vzpomínky a domovy stovek lidí. Jihomoravská obec Mušov zmizela z povrchu zemského kvůli kontroverzní stavbě přehrady, ale její duch žije dál ve vzpomínkách rodáků i na stránkách knih.
Vesnice Mušov ležela na jednom z nejúrodnějších míst pod Pálavskými vrchy na soutoku Dyje, Jihlavy a Svratky. Život místních obyvatel byl s vodou odjakživa silně spjatý, protože jarní záplavy tady patřily k naprosto běžnému koloritu. „Že nás občas postihla nějaká povodeň? S tím jsme se sžili. Dyje k Mušovu patřila. Chodilo se sem plavat, rybařit, u řeky jsem zažil první mladé lásky,“ popsal už dříve své dojmy pro portál iDnes.cz místní rodák Jiří Tomišek.
Tvrdé nařízení a ztráta domova Přestože se místní lidé se záplavami dávno naučili bez větších potíží žít, právě protipovodňová ochrana posloužila komunistickým funkcionářům jako hlavní argument pro výstavbu gigantické přehrady. Rozhodnutí padlo už v 60. letech, nicméně samotný příkaz k definitivnímu vystěhování dostalo přibližně pět set starousedlíků až v roce 1978. Ve vsi začal platit přísný zákaz jakékoliv nové výstavby a lidé do země nesměli ukládat ani své mrtvé příbuzné. Stát jim tehdy dal jasně na výběr. Buď získají náhradní bydlení v okolí, nebo si vezmou jednorázovou finanční kompenzaci.
V tehdejší nesvobodné atmosféře normalizačního Československa nebylo pochopitelně na nějaké veřejné demonstrace vůbec pomyšlení. Obyvatelé přijali svůj hořký osud a většina z nich našla po čase útočiště v sousedních Pasohlávkách, Pohořelicích nebo nedalekém Mikulově. V roce 1980 byl Mušov potichu a bez zájmu médií vymazán z oficiálních map. Po demolicích všech 113 rodinných domů nastoupila nemilosrdná voda a v roce 1987 vesnici navždy pohřbila.
Ostrůvek s osamoceným kostelem Dnes připomíná existenci někdejší malebné vesnice už jen starobylý kostel svatého Linharta. Tato cenná románská památka z 13. století měla to štěstí, že původně stála na mírném kopečku nad vsí. Díky nasazení tehdejších památkářů se objekt podařilo uchránit před demolicí. Zůstal tak smutně stát jako poslední opuštěný svědek lidských osudů na malém ostrůvku uprostřed Věstonické nádrže.
Kostel sv. Linharta, FOTO: Lallilah , CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons Stavba s novogotickou tváří, která kdysi s velkou slávou hostila zástupy poutníků a věřících z širokého okolí, bez stálé péče dlouhodobě chátrá. Od roku 2012 ho vlastní sousední obec Pasohlávky a snaží se o jeho citlivou záchranu. Přestože kostel dostal před lety zcela novou střechu z peněz vybraných ve veřejné sbírce, k celkové a potřebné rekonstrukci stále chybí miliony korun. Ostrůvek je navíc vyhlášenou přírodní rezervací s velkým výskytem vzácných ptačích druhů, takže se k němu běžní turisté bez speciálního povolení úřadů vůbec nedostanou.
Pohnutá historie ožívá v literatuře Příběh utopené obce dodnes fascinuje historiky i umělce. Spisovatelka Anna Strnadová věnovala celému tématu svůj román s příznačným názvem Tam, kde býval Mušov. Kniha velmi silně připomíná mimořádně tragický osud lokality, která přišla o své obyvatele hned dvakrát během pouhého půlstoletí. První vylidnění nastalo ihned po druhé světové válce během odsunu německého obyvatelstva a druhé o něco později se zaplavením vesnice a přilehlého okolí. Pohnuté a zapomenuté příběhy starousedlíků, kteří museli ustoupit nekompromisní politické moci, si tak alespoň v literární podobě konečně nacházejí cestu zpět na světlo.
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Vyletarium.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (ct24.ceskatelevize , idnes , pr.denik , kudyznudy ).