4 min

Tyrkysové zátoky 2 hodiny letem z Prahy a oběd za cenu piva. Barvu moře v Albánii vysvětluje geologie mořského dna

Sdílet

Dennívýzva

Jižní zátoky Albánie leží na krasovém karbonátovém pobřeží, kde se srážková voda dostává do moře jinou cestou než na říčních úsecích, a výsledek vidíte pod hladinou.

Zdroj: Foto: Pudelek - licence CC BY-SA 3.0

Obsah článku

Kdo poprvé sjede serpentiny z průsmyku Llogara k Dhërmi, má pocit, že se díval na špatnou mapu. Voda v zátoce svítí tyrkysově nad bílým dnem a viditelnost sahá do hloubky, jakou člověk čeká spíš v Karibiku než u balkánského pobřeží. Není to optický klam ani instagramový filtr. Je to geologie, konkrétně silně zkrasovělý vápenec, který tvaruje celý jižní pás albánské riviéry od Palasë po Ksamil. A právě ten mění pravidla hry pro sediment, který se jinak běžně dostává do příbřežní vody.

Jak kras mění cestu vody k moři

Označení „podvodní vápenec, který filtruje sediment“ je zjednodušení, ale směr je správný. Vědecká studie o krasových brakických pramenech Albánie publikovaná v časopise Hydrology v roce 2022 popisuje mechanismus takto: jižní pobřeží tvoří vysoce propustné karbonátové masivy protkané sítí puklin, jeskyní a podzemních kanálů. Srážková voda se do nich rychle vsakuje a k moři se dostává buď difuzně přes rozpukanou horninu, nebo soustředěně přes podmořské a pobřežní prameny.

Výsledek? Do zátok přitéká výrazně méně jemného povrchového splachu, tedy toho, co na říčních pobřežích kalí vodu po každém dešti. Nejde o chemické „bělení“ moře vápencem, ale o fyzikálně-hydrologický efekt: voda prostě putuje jinou trasou a nese s sebou méně suspendovaných částic.

Efekt se podle studie koncentruje do dvou hlavních krasových sektorů:

Palasë–Qeparo (Dhërmi, Drimadhes, Livadhi, Borsh, Qeparo)
Ksamil–Gjuza (Ksamil a přilehlé ostrůvky až k hranici Butrintského národního parku)

Mimo tyto pásy, třeba na městských plážích nebo na severním jadranském pobřeží Albánie s aluviálními nížinami, efekt mizí. Proto v titulku stojí „leckde“, ne „všude“.

Průzračnost versus bezpečnost: dvě různé věci

Tady je potřeba oddělit to, co vidí oko, od toho, co měří laboratoř. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) každoročně hodnotí koupací vody členských i kandidátských zemí. Měří ale bakteriální bezpečnost, tedy koncentrace E. coli a střevních enterokoků, nikoli optickou průhlednost vody. Secchiho disk ani turbidimetr v oficiálním monitoringu nefigurují.

A v těchto datech za sezonu 2025 vypadá srovnání jednoznačně:

Země	„Excellent“	„Poor“	Alespoň „sufficient“
Chorvatsko	86,2 %	0,4 %	88,7 %
Albánie	16,8 %	23,5 %	76,5 %
Řecko	97,1 %	0 %	99,5 %

Zdroj: EEA country factsheety 2025

Chorvatsko tedy Albánii v oficiálních koupacích datech drtí. Řecko je ještě výš. Albánských 23,5 procenta lokalit v kategorii „poor“ je varovné číslo, které odráží hlavně infrastrukturní deficit: nefunkční čistírny, přetížené kanalizace, rychlý stavební boom bez odpovídajícího zázemí.

Jenže turista na pláži nevidí enterokoky. Vidí barvu vody, dno pod sebou, rybu ve dvou metrech. A v tom albánské krasové zátoky skutečně excelují, protože geologie jim dává vizuální náskok, který nemá s bakteriologií nic společného.

Kde geologii přebíjí kanalizace

Himara je příkladem, jak rychle může infrastruktura znehodnotit geologickou výhodu. Environmentální a sociální posouzení k vodohospodářskému projektu z roku 2018 popisuje nefunkční čistírnu odpadních vod, průběžné vypouštění nečištěných splašků do moře a lokální úseky, kde koupací voda nesplňovala ani minimální limity. Himara přitom leží uprostřed krasového pásu Palasë–Qeparo.

Podobný tlak zažívá Ksamil. Malá obec na hraně Butrintského národního parku, jehož integrovaný management plán výslovně řeší střet turistického rozvoje s ochranou území, roste rychleji, než stíhá budovat kanalizaci. Ostrůvky před Ksamilem patří do ochranného rámce UNESCO, ale pláže na pevnině čelí sezonnímu přetlaku tisíců návštěvníků denně.

Redakční závěr je prostý: vápenec dává výhodu, ale splašky ji berou. A po intenzivním dešti, kdy se přetíží i podzemní krasové cesty a kanalizační přepady, může i ta nejprůzračnější zátoka na den dva ztratit svůj tyrkys.

Jak si ověřit konkrétní pláž před cestou

Oficiální evropský „index průzračnosti“ neexistuje. Co existuje, je veřejný mapový systém EEA, kde si lze pro každou monitorovanou lokalitu zobrazit historii klasifikace a odkaz na národní koupací profil. Pro Albánii data spravuje agentura AKM.

Praktický filtr pro výběr pláže s vysokou šancí na průzračnou vodu:

Geologicky: Hledejte malé skalnaté zátoky v pásech Palasë–Qeparo nebo Ksamil–Gjuza. Písčité městské pláže a úseky u říčních ústí budou kalné častěji.
Infrastrukturně: Vyhněte se přelidněným hotspotům v hlavní sezoně, pokud nemáte ověřeno, že lokalita má funkční ČOV.
Časově: Po několikadenním suchu bude voda průzračnější než den po průtrži mračen.

Nemusíte se přitom omezovat na Dhërmi a Ksamil. Borsh, Qeparo, Lukova, celý geologický pás funguje na stejném principu. Méně lidí často znamená méně zátěže a lepší vizuální výsledek.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Lukáš Jírovec

Reklama

Další články z VědaŽivě.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů VědaŽivě.cz

Články z VědaŽivě.cz přibližují aktuální dění ve světě vědy, technologií a přírody způsobem, který je srozumitelný i pro čtenáře bez odborného vzdělání. Nabízejí přehled nových objevů, výzkumů a trendů, ale i zajímavosti z každodenního života, které mají vědecké pozadí – od lidského zdraví přes...

Tyrkysové zátoky 2 hodiny letem z Prahy a oběd za cenu piva. Barvu moře v Albánii vysvětluje geologie mořského dna

Z dopravní nehody vznikl internetový hit. Projedete křižovatku lépe než Turek?

„Kanibal“ Pogačar to někdy přehání, tvrdí Tesař. Řeči o dopingu? Všichni se modlíme

Jediný komentář pod fotkou Krainové jí obrátil život naruby. Učitelka popsala, co následovalo

Tři vyprodané Edeny a pak ticho. Farna přiznala, že po koncertech nebyla schopná fungovat jako manželka ani jako matka

Laďka Něrgešová má za sebou vzácné okamžiky s dcerou. Pro nemocnou mámu jsou tyto milníky největší výhrou