4 min

Turisté utekli ze stanu do mrazu a už se nevrátili. Ďatlovův průsmyk pořád děsí a ani nejnovější vyšetřování nepřineslo kompletní odpovědi

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Recenzovaná studie dvou evropských univerzit poprvé fyzikálně vysvětluje, jak mohla malá lavina zasáhnout stan devíti turistů. Celou noc z 1. na 2. února 1959 ale nepřevypráví.

Turisté utekli ze stanu do mrazu a už se nevrátili. Ďatlovův průsmyk pořád děsí a ani nejnovější vyšetřování nepřineslo kompletní odpovědi

Zdroj: Foto: Picryl

Obsah článku

Šedesát dva let po tragédii, v lednu 2021, vyšel v časopise Communications Earth & Environment článek, který udělal něco, o co se desítky knih a dokumentů pokoušely marně: přeložil záhadu Ďatlovova průsmyku do jazyka rovnic. Johan Gaume z Federální polytechniky v Lausanne a Alexander M. Puzrin z ETH Zürich v něm modelují konkrétní mechanismus, zpožděnou deskovou lavinu, která po hodinách tichého navívání sněhu větrem zasáhla stan devíti sovětských turistů. Nejde o spekulaci, ale o numerickou simulaci kalibrovanou na reálná data o sněhu, terénu a biomechanice lidského hrudníku. A přesto sami autoři říkají, že případ tím nekončí.

Co víme jistě: spisy z roku 1959

Skupina vedená Igorem Ďatlovem postavila 1. února 1959 stan na svahu hory Cholat Sjachyl na severním Uralu. Když záchranáři o čtyři týdny později stan našli, plachta byla rozříznutá zevnitř. Většina bot a svršků zůstala uvnitř. Stopy vedly dolů k hranici lesa, zhruba kilometr a půl od stanu.

U mohutného cedru ležela první dvě těla a zbytky ohniště. Další tři byli nalezeni mezi cedrem a stanem v různých polohách. Poslední čtyři, Ljudmila Dubininová, Semjon Zolotarjov, Nikolaj Thibeaux-Brignolle a Alexandr Kolevatov, se objevili až v květnu pod čtyřmi metry sněhu v rokli.

Pitevní zprávy z roku 1959 rozdělily úmrtí do dvou kategorií. Pět turistů zemřelo na podchlazení s drobnými povrchovými zraněními. Dubininová a Zolotarjov měli mnohočetné zlomeniny žeber, Thibeaux-Brignolle tříštivou zlomeninu lebky, poranění, která sovětský patolog přirovnal k následkům dopravní nehody. Usnesení prokuratury z 28. května 1959 případ uzavřelo formulí o „nepřekonatelné síle“, aniž ji pojmenovalo. Slovo lavina v dokumentu nezaznělo.

Tři vrstvy vyšetřování, které se často směšují

V debatě o Ďatlovově průsmyku se pravidelně zaměňují tři odlišné zdroje informací, a právě to plodí zmatek.

Původní spisy (1959): Pitevní protokoly, výpovědi záchranářů, radiologický rozbor oděvů. Dokumentují fakta, ale neobsahují ucelenou teorii příčiny.
Státní prověrka (2015–2020): Ruská prokuratura pod vedením Andreje Kurjakova v červenci 2020 oznámila závěr: lavina, špatná viditelnost, následné umrznutí a kolaps sněhu v rokli. Opírala se o expertní posouzení zranění a mikroklimatu, ale nezveřejnila kvantifikovaný fyzikální model.
Studie Gaume–Puzrin (2021): Přidala to, co oběma předchozím vrstvám chybělo, numerický mechanismus, který vysvětluje, proč lavina mohla vzniknout právě tam a právě s takovým zpožděním.

Kurjakovova verze a lausannsko-curyšská studie se vzájemně nevylučují; studie spíš dodává fyzikální páteř tomu, co prokuratura formulovala slovně.

Co přesně model říká, a proč je přesvědčivý

Historicky proti lavinové hypotéze stály čtyři námitky: svah je příliš mírný, po lavině nezůstaly viditelné stopy, chybí jasný spouštěč a zranění neodpovídají typickému zasypání. Gaume a Puzrin je rozbíjejí jednu po druhé.

Sklon. Průměrný sklon svahu činí kolem 23°, což je pod klasickým prahem 28–30° pro deskové laviny. Jenže pod sněhem se skrývají lokální terénní stupně, kde sklon přesahuje kritickou mez. Právě nad místem stanu model identifikuje takový stupeň.

Stopy. Malá desková lavina (řádově desítky metrů široká) nezanechá mohutné laviniště. Silný noční vítr navíc stopy rychle překryje čerstvým sněhem. Následné expedice po publikaci studie v letech 2021–2022 zdokumentovaly deskové laviny do tří kilometrů od místa stanu, čímž padl argument, že oblast je lavinově neaktivní.

Spouštěč a zpoždění. Turisté při stavbě stanu vyřízli do svahu vodorovnou platformu, zářez, který narušil sněhový profil. Sám o sobě svah neshodil. Ale vítr o odhadované rychlosti 9–12 m/s po celou noc navíval sníh nad stan. Zatížení rostlo, až po devíti až třinácti hodinách překročilo únosnost slabé vrstvy. Deska se uvolnila.

Zranění. Autoři kalibrovali trojrozměrný model lidského hrudníku na starší data z nárazových testů a simulovali náraz kompaktního bloku sněhu na tělo ležící na tvrdém podkladu. Výsledek: i relativně pomalý dopad těžkého kusu desky dokáže zlomit žebra bez rozsáhlých povrchových poranění. To odpovídá pitvám Dubininové a Zolotarjova. U Thibeaux-Brignollea s tříštivou zlomeninou lebky je shoda méně přímočará, ale model nevylučuje ani tento typ poranění při nárazu hlavy o tvrdý předmět pod sněhem.

Co studie výslovně neřeší

Autoři jsou v tomto bodě nezvykle upřímní. Jejich model končí okamžikem, kdy se sněhová deska zastaví. Dál už nepokračuje.

Neřeší, proč skupina sestoupila bez bot a v mrazu k lesu, místo aby se pokusila vyhrabat vybavení. Neřeší polohu a stav těl u cedru ani v rokli. Neřeší zvýšenou beta-kontaminaci na části oděvů, kterou radiologický rozbor z roku 1959 skutečně zaznamenal; prokurátorská verze ji později spojila s kontaminací z oblasti jaderné havárie v Majaku, ale ani ta není všeobecně přijatá. A neřeší chybějící měkké tkáně v obličeji Dubininové, které pitevní protokol zčásti přisuzuje posmrtným změnám po pobytu těla ve vodě.

Právě tyto otevřené body živí desítky alternativních teorií, od vojenských testů přes útok původních obyvatel po katabatický vítr. Žádná z nich ale nedisponuje srovnatelně robustním fyzikálním modelem pro klíčový moment: co donutilo devět zkušených turistů uprostřed noci rozříznout stan a utéct do mrazu.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Veronika Holečková

Reklama

Další články z VědaŽivě.cz

Karibik bez dlouhého letu. Chorvatská jezera překvapují tyrkysovou vodou

Lidé míří do termálů, ale ve Vyšných Ružbachách voda vyhloubila travertinový kráter

Kruhové jezírko s průměrem dvaceti metrů a celoročně teplou vodou nevytesala sopka ani meteorit. Vytvořil...

Prachov zná každý, ale Suché skály vypadají jako kamenný hřeben vytažený ze země

Úzký skalní hřeben severně od Besedic ukazuje to, co jinde v Českém ráji neuvidíte: pískovcové vrstvy staré...

Neztratila se vám sůl? Za kompletní sadu kořenek z chalupy platí sběratelé klidně i 7 000 Kč

Kompletní spížní souprava z meziválečného Československa se na českém trhu prodává i za 6 000 až 8 000 Kč....

Malá Fatra láká hřebeny, ale Šútovo ukazuje, jak pramen a výška vytvoří vodopád

Osmatřicet metrů volného pádu vody uprostřed národní přírodní rezervace. Nejvyšší vodopád Malé Fatry přitom...

Tento článek byl publikován ze zdrojů VědaŽivě.cz

Články z VědaŽivě.cz přibližují aktuální dění ve světě vědy, technologií a přírody způsobem, který je srozumitelný i pro čtenáře bez odborného vzdělání. Nabízejí přehled nových objevů, výzkumů a trendů, ale i zajímavosti z každodenního života, které mají vědecké pozadí – od lidského zdraví přes...

Turisté utekli ze stanu do mrazu a už se nevrátili. Ďatlovův průsmyk pořád děsí a ani nejnovější vyšetřování nepřineslo kompletní odpovědi

Silačky ve skalách odhodily oblečení. Vzpěračky chystají další svůdný kalendář

Pes vnímá lidské emoce přesněji, než jsme si mysleli, ukazuje nový výzkum

Syn Louise de Funèse slaví 77 let. Olivier hrál v šesti filmech, pak ale herectví definitivně opustil

Tichý protest reprezentantů zaujal svět. Při hymně gestem upozornili na křivdu

Kolik si denně vydělá sezónní číšník ve vídeňské restauraci. Až to zjistíte, dáte výpověď a půjdete do Vídně