6 min

Totalita nezačíná násilím. Začíná fascinací, jazykem a touhou po jistotě

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Totalitní ideologie se nikdy nešíří násilím, ale fascinací. Přichází s písní, s pochodem, s vizí nového začátku. A když už lidé uvěří, že lži dávají smysl jejich životům, není třeba je nutit – stačí jim poděkovat za oddanost. Zlo se tak zrodí tiše, ne v táborech ani na frontě, ale v okamžiku, kdy jazyk přestane

valka_ua

Zdroj: Zlo se v dějinách málokdy projevuje jako náhlý výbuch šílenství. Válka na Ukrajině. Foto: Wojciech Grzedzinski / Anadolu / Profimedia

Zlo se tak zrodí tiše, ne v táborech ani na frontě, ale v okamžiku, kdy jazyk přestane popisovat svět a začne ho nahrazovat. Od té chvíle už nelze rozlišit pravdu od víry, člověka od ideálu, realitu od mýtu. A právě tehdy je nejnebezpečnější – protože nevypadá jako zlo.

Text je ukázkou z knihy Petra Nutila Čas vrahů
Anatomie zla a naděje 20. století (vydalo nakladatelství Grada, 2026).

Dvacáté století přineslo nebývalý vědecký pokrok – i největší hrůzy lidských dějin. Tato kniha je pokusem nahlédnout do psychologických mechanismů, které proměnily obyčejné lidi v pachatele zločinů, a zároveň připomínkou těch, kteří dokázali zůstat lidmi tváří v tvář zlu.

Ukázky zveřejňujeme se souhlasem vydavatele i autora.

Vypadá třeba jako jistota, jako spása, jako volání vlasti a krve. Vypadá tak právě proto, že nejochotněji se dáme nachytat na to, co máme rádi a čemu věříme – třeba na vizi přehledného, funkčního a bezpečného světa, který si přejeme. Jakmile infekce postoupí, paranoia už není jen nálada, ale společenská struktura:

vzniká pocit „my“ versus „oni“,
důvěra se mění ve zbraň – každý může být zrádce,
vzniká potřeba čistoty, očištění, to znamená mechanismy vylučování, perzekuce,
racionalita se ohýbá, protože pocit hrozby je silnější než fakta.

Právě takto se rodí totalitní systémy i masová nenávist. Jedinou obranou proti paranoidní infekci je individuální vědomí a symbolické myšlení. Když člověk pochopí, že zlo není jen venku, ale i v nás, ztrácí projekce sílu.

To znamená:

rozpoznat vlastní strach, úzkost a agresi,
nesvádět vinu na „jiné“,
rozvíjet kulturu dialogu a pochybností,
pěstovat rituály a symboly, které propojují, místo aby rozdělovaly.

Co je vlastně propaganda?
Propaganda je cílené a systematické působení na myšlení, emoce a chování lidí s cílem ovlivnit jejich postoje a jednání ve prospěch určité ideologie, moci nebo skupiny, aniž by se usilovalo o pravdivé porozumění skutečnosti.

Termín propaganda měl původně náboženský význam – konkrétněji Sacra congregatio de propaganda fide, Svatá kongregace pro šíření víry, založená církví během protireformace – a svůj současný (sekulární) význam nabyl až koncem 18. století s příchodem Velké francouzské revoluce.

Právě v tomto období, v Evropě zásadně nenakloněné novému republikánskému režimu, se ideologie spojila se zbraněmi k vedení moderní války a propaganda se stala pomocníkem strategie. Nešlo jen o šíření revolučních myšlenek mezi obyvatelstvem a armádami – což dělaly „propagandistické“ spolky – a o budování a posilování národní republikánské soudržnosti, ale také o vytváření strachu a nepořádku mezi nepřítelem.

Historicky je politická propaganda úzce spjata s válkou a lze ji jistě vnímat jako válku vedenou jinými prostředky.

Na rozdíl od běžného přesvědčování či vzdělávání propaganda nevede k samostatnému úsudku, ale nahrazuje ho emocionální identifikací – s vůdcem, s národem, s ideálem.

Její podstatou není lež, ale selektivní pravda: zamlčení, zkreslení a opakování těch částí reality, které podporují požadovaný obraz světa.

Psychologicky funguje jako kolektivní autosugesce. Nepůsobí přímým nátlakem, ale tím, že vytváří prostředí, v němž se určitý způsob myšlení jeví jako jediný možný.

Dává lidem jednoduché odpovědi na složité otázky, nahrazuje nejistotu jistotou, úzkost sounáležitostí a vinu vírou ve „vyšší dobro“.

V totalitních systémech se propaganda stává nervovým systémem moci – propojuje ideologii s emocemi, organizuje loajalitu, potlačuje pochybnosti a proměňuje jazyk ve zbraň. (…)
Jak pracují mechanismy smrti
Zlo se v dějinách málokdy projevuje jako náhlý výbuch šílenství. Většinou vzniká tiše, pomalu, v jazyce, v byrokracii, v poslušnosti, v ideologii, která přesvědčí člověka, že utrpení druhých je buď nevyhnutelné, nebo zasloužené.

Tyto mechanismy – sociální, ideologické, psychologické i státní – proměňují společnost v nástroj ničení, aniž by si to většina jejích členů vůbec uvědomila. Nazýváme je mechanismy smrti. Jsou to struktury, které umožňují vraždit bez pocitu viny, ničit ve jménu dobra a umlčet svědomí ve jménu poslušnosti.

Ve 20. století, v době, kdy se civilizace pyšnila technickým pokrokem a ideály humanity, se tyto mechanismy rozvinuly do průmyslové dokonalosti. Hladomor na Ukrajině, sovětské gulagy, holokaust a válečné zločiny v bývalé Jugoslávii či aktuálně ve válce na Ukrajině představují různé podoby téhož principu – různé způsoby, jimiž byla systematicky potlačována lidskost.

Každý z těchto případů měl jiné politické okolnosti, jinou ideologii i jiný jazyk, ale sdílel tentýž základ: odlidštění člověka, rozpad morální odpovědnosti a proměnu smrti ve správní proceduru.

V jejich analýze se nebudeme ptát jen na to, „co se stalo“, ale hlavně na to, jak se to mohlo stát – jaké síly, slova a rozhodnutí umožnily, aby lidé přestali být lidmi. A ukážeme si také, že podobné násilí není jen zaprášenou stránkou naší historie. (…)
Tváře obyčejných vykonavatelů zla
Abychom porozuměli zlu, nestačí znát jeho oběti. Je nutné pohlédnout do tváře i těm, kteří zlo páchali – a mít odvahu tam pohled udržet. Jen tak lze pochopit, odkud se bere schopnost vraždit ve jménu ideje, poslušnosti nebo prosté lidské prázdnoty.

Adolf Eichmann, Josef Mengele, Rudolf Höss, Vasilij Blochin a další – jména, která se stala synonymem hrůzy a zároveň i klíčem k pochopení lidské psychiky na hraně propasti. V této části neusiluji o senzaci ani o soud. Snažím se pochopit. Co dělá z člověka ochotného vykonavatele – úředníka smrti?

Jaké prostředí, jaké myšlenky, jaké ambice a strachy vedou k tomu, že začne brát lidský život jako materiál? Všichni tito muži byli v jistém smyslu obyčejní. Měli rodiny, sny, pracovní ambice. Jejich děsivost spočívá právě v tom, že nebyli šílenci ani sadisté v běžném slova smyslu – byli produktem systému, který z nich udělal nástroj. A oni se tím nástrojem stali ochotně, dokonce s přesvědčením, že konají správně.

Chceme-li, můžeme charakterizovat tyto lidi jako vysoce konformní, ideologicky indoktrinované jedince s narcistními rysy, schopné disociace a dehumanizace obětí, vykazující morální otupělost a emocionální chlad, jejichž činy jsou vedeny kombinací poslušnosti, identifikace se systémem a často i potlačené sadistické agrese, která v systému zla nachází legitimní výstup.

Ale přesto se domnívám, že stojí za to pohlédnout na ně blíže, jako na skutečné lidi se zázemím a životními příběhy. „Anatomie zla“ proto není jen galerie monster. Je to pokus rozebrat vnitřní konstrukci zla – jeho logiku, která se tváří jako řád, jeho jazyk, který se maskuje morálkou, jeho klid, který zabíjí stejně spolehlivě jako kulka.

Eichmann představuje chladnou byrokracii genocidy, Mengele pseudovědeckou posedlost, Höss slepou kázeň a Blochin rutinní profesionalitu popravčího. Každý z nich ukazuje jinou tvář zla, ale ve všech případech platí totéž: člověk, který přestane pochybovat, přestane být člověkem.

Poznat je neznamená omlouvat, ale porozumět – abychom dokázali rozpoznat, kdy se z obyčejné poslušnosti stává účast na zločinu. Zlo není výjimkou, není výronem šílenství. Je to možnost, která číhá v každé době i v každém člověku. A právě proto je nutné ji studovat s chladnou přesností.

Jen ten, kdo se odváží pohlédnout dovnitř, může pochopit, jak snadno se i rozumný člověk může stát nástrojem vraždy – a jak málo stačí, aby se historie zopakovala.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Osamělý vlk a české eso RAF. Jaký byl ve skutečnosti a jaký je ve filmu

Zabít prezidenta, znásilnit poslankyni, psali facebookoví hejtři. Policie už je hledá

„Petra Pavla nechám zastřelit od Ukrajinců“, případně „Zabijte ho někdo zaplatím za to“ či „ZABTE UŽ NĚKDO...

Podnikatel zbaven obvinění z vraždy novinářky. Verdikt soudu otřásl Maltou

Před devíti lety byla maltská novinářka Daphne Caruana Galiziová brutálně zavražděna výbuchem bomby...

Umělá inteligence změní smysl práce. Možná i to, kdo bude vládnout světu

Rozhovor s Ondřejem Vaňkem, expertem na umělou inteligenci, investorem ve fondu CarPower, zakladatelem...

Investor Brůna: Bez cizinců bychom to nezvládli. Česko stojí i na jejich práci

KOMENTÁŘ. Nedávno jsem skončil nejprve na pohotovosti v Karlových Varech a následně jsem byl hospitalizován...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Totalita nezačíná násilím. Začíná fascinací, jazykem a touhou po jistotě

Drtivá porážka od Ukrajinců? Americký velitel řekl, co se při cvičení skutečně stalo

Stát nabízí chalupy, hotely i auta za pakatel. Kdo sleduje tenhle web, kupuje za zlomek tržní ceny

Václav Neckář se loučil s jediným synem: Zdrceného zpěváka museli na pohřbu podpírat

Místo nového začátku přišla studená sprcha. Belohorcová může řešit ztracené miliony

Proč je Antarktida nejextrémnější místo na Zemi: Nejchladnější, nejsušší, největrnější a nejvyšší. Antarktida sbírá rekordy z jednoho překvapivého důvodu