3 min

Švédská armáda chtěla dobýt Brno za tři dny. Město nakonec zachránil propracovaný plán francouzského velitele

Sdílet

Dennívýzva

Roku 1645 oblehla švédská armáda obrovskou silou město. Obranu převzal Jean Louis Raduit de Souches a s hrstkou mužů dokázal zastavit nebezpečný vojenský postup.

Historical cityscape along a river; foreground shows soldiers, cannons, and horses in a military scene.

Zdroj: kroniQa

Švédská armáda pod velením generála Lennarta Torstensona mířila na jaře roku 1645 k samotnému srdci habsburské moci. Cestu do Vídně jí měla zkomplikovat už jen zjevně snadná překážka v podobě opevněného Brna. Vidina rychlého vítězství se ovšem po příjezdu k hradbám nečekaně rozplynula. Francouzský velitel obrany Jean Louis Raduit de Souches dokázal z hrstky vojáků a obyčejných měšťanů vytvořit nezdolnou bariéru pro tisíce ostřílených švédských žoldnéřů.

Přípravy na nerovný boj

Třicetiletá válka sužovala tehdejší evropské země a švédská armáda po drtivém březnovém vítězství u Jankova mířila do centra habsburské moci ve Vídni. Přístup ze severu jí však blokovalo opevněné Brno. Vojevůdce Lennart Torstenson dorazil na místo začátkem května s osmadvaceti tisíci muži a od bitvy očekával velmi snadné vítězství.

Podoba opevnění se tehdy výrazně lišila od současnosti. Rozloha odpovídala pouze historickému jádru a hrad Špilberk tvořil samostatnou pevnost stojící zcela mimo městské hradby. Obraně v té době velela mimořádně zajímavá postava. Jean Louis Raduit de Souches pocházel z Francie a ještě nedávno sloužil přímo ve švédském vojsku. Po osobních neshodách s vedením odešel a na Moravě převzal zodpovědnost za pouhých patnáct set mužů. Značnou část jeho podřízených přitom tvořili obyčejní dobrovolníci a místní měšťané.

Kopání podzemních chodeb a nečekané posily

Útočníci zpočátku spoléhali na klasickou válečnou taktiku a rychlý postup. Kolem hradeb vybudovali rozsáhlou síť zákopů s cílem zdi podminovat a následně zničit. Obyvatelé města na hrozbu pohotově zareagovali kopáním vlastních podzemních chodeb a nepřátelské nálože rovnou odstraňovali. Menší poškození zdiva zvládali opravovat za plného provozu bitvy.

Na konci června se do týlu útočníků překvapivě dostalo 600 císařských jezdců s velkými zásobami střelného prachu. Švédské pozice v panice částečně ustoupily a posily bezpečně projely za zdi opevnění. Vlastní lidská i materiální podpora dorazila posléze i obléhatelům. Noví vojáci s sebou přivezli dvě mohutná děla pojmenovaná Kočka a Myš. Ostřelování ulic tak znovu nabralo na obrovské intenzitě.

Srpnový útok ze šesti stran

Po třech měsících marného snažení došla švédskému vedení trpělivost. V polovině srpna zahájilo dělostřelectvo brzy ráno masivní palbu na vršek Petrov a další opěrné body. Dělové koule vážně poškodily několik domů i samotný chrám. Odpoledne vyrazil k obráncům vyjednavač s bubnem. Odpovědí mu byla jediná salva z mušket do vzduchu. Následoval povel k mohutnému generálnímu útoku ze šesti stran současně.

De Souches stál po celou dobu na hradbách a promyšleně přesouval zálohy do nejohroženějších úseků. Vojáci na svazích Petrova pustili nepřátele bez jediného výstřelu rovnou do městského příkopu. Tam je vzápětí zasypali připraveným kamením a granáty. Jezuitskou kolej zase celé odpoledne houževnatě bránili místní studenti a bránu chránili lidé z města před uherskými spojenci Švédů.

Kritické okamžiky u kláštera

Nejkritičtější moment srpnových bojů nastal v prostoru kláštera svatého Tomáše. Těžká pěchota složená ze zkušených žoldnéřů tam překonala překážky a pronikla přímo na ochozy zdiva. Z vnitřních prostor kláštera na poslední chvíli vyrazilo padesát dragounů a postup nepřítele s obrovským úsilím zastavilo. Špilberk ve stejnou chvíli úspěšně ubránil plukovník Georg Jacob Ogilvy. Boje utichly až po setmění.

„Naše pěchota je kaput, jízda mrzutá, důstojníkům se nedostává proviantu a obyčejným kavaleristům chleba ani sena pro koně,“ stěžoval si švédský důstojník v listu svému bratrovi. „Zklamali jsme se,“ shrnul večerní pocity další vojenský hodnostář ve svém zápisu.

Vyčerpaní útočníci požádali po soumraku o příměří z důvodu odnesení mrtvých a raněných. Velitel de Souches tento krok z obavy před noční léčkou jasně odmítl. Těla padlých vojáků vydal k pohřbení až následující den ráno. V ten samý den dorazil do tábora posel se zprávou o podepsání mírové smlouvy.

Rozzuřený Torstenson nařídil vypálení několika okolních vesnic a vzápětí se svými muži navždy odtáhl. Úspěšná obrana zachránila region a přinesla de Souchesovi povýšení do hraběcího stavu. Často zmiňovaná pověst vypráví o zkrácení poledne na jedenáctou hodinu za účelem zmatení nepřítele. Skutečné dochované prameny ovšem potvrzují tvrdý boj obránců až do pozdních večerních hodin.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (memento-historia, dnyceskestatnosti, denik).

Reklama

Další články z kroniQa

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Švédská armáda chtěla dobýt Brno za tři dny. Město nakonec zachránil propracovaný plán francouzského velitele

Policie zadržela zloděje lebky svaté Zdislavy v obci ve Středočeském kraji

Temné obvinění z Floridy znovu ožilo. Chlad mluví o pomstě a spiknutí

Drsná léčba hned po vystřízlivění. První záchytka u Apolináře nabízela unikát

Čtrnáct hodin pekla: jak se z „plebsu“ rodí legendární američtí mariňáci

Smutná pravda o antikoncepci, kterou by měly znát všechny ženy. Existují důkazy, že způsobuje ztenčení mozkové kůry