Proč je invaze sumce velkého v Portugalsku a jižní Evropě tak vážným problémem? Jak se liší chování a růst sumce v jeho původním prostředí ve střední Evropě oproti jeho populacím na jihu Evropy?
Sumec velký, přestože ve vodách jihozápadní Evropy není původním druhem, má pro život a prosperitu v tamních podmínkách naprosto ideální vlastnosti. Je to výrazně teplomilná ryba. Ani teploty vysoko nad 25 °C pro něj nepředstavují žádný větší problém, ba právě naopak, vyhovují mu. Snáší vodu s vysokou úživností a tedy i zákalem, je tolerantní k nedostatku rozpuštěného kyslíku ve vodě. V případě dlouhodobé hypoxie je schopen aktivně vyhledávat místa, kde proudí voda na kyslík bohatá, například z drobných, postranních přítoků. Je to ryba výrazně dlouhověká, v České republice jsou sumci nad 2 m délky obvykle 30 a více let staří. Dorůstá impozantních rozměrů. Potravně je naprosto nevybíravý, na rozdíl například od štiky, candáta, bolena.
Ve vodách jihozápadní Evropy může sumec veškerý tento svůj potenciál plně rozvinout. Proto ho sem rybáři také vysadili, proto se zde zatím tak úspěšně šíří. Tyto oblasti jsou pro něj zcela ideální, zejména pokud oplývají dostatkem ryb, případně jiné kořisti. Naopak ve střední Evropě sumce značně brzdí chladné období, často až 5-6 měsíců dlouhé, kdy sumec snižuje svoji pohybovou i žrací aktivitu. Ekosystémy jihozápadní Evropy nebyly a nejsou na takového superpredátora připraveny. Je to jako vypustit ussurijské tygry do českých luhů a hájů a tvářit se, že bude vše v pořádku.
Na webových stránkách Hydrobiologického ústavu uvádíte, že přestože historie invaze je konkrétně v severoitalských jezerech poměrně krátká, v současnosti tu biomasa sumce představuje i přes 80 % veškeré rybí obsádky. Co to pro tamní ekosystémy znamená? Jakému riziku musí čelit?
Obvyklý, maximální podíl dravých ryb ve vodních systémech, které jsme zatím měli možnost různě po Evropě studovat, je 20 % celkové biomasy. Většinou je toto procento ještě výrazně nižší. Teď si představte jezero, kde 80 % biomasy ryb tvoří superpredátor, sumec velký, a to ještě v jedincích ne menších než cca 70 cm. To je ekosystém postavený úplně naruby, kde to pro původní biotu zákonitě nemůže dopadnout dobře. Taková jezera jsme měli možnost v rámci projektu LIFE Predator studovat v severní Itálii. Se sumcem zde prosperují pouze velcí kapři (10 kg a větší), kteří se mu již z čistě mechanických důvodu prostě nevejdou do tlamy. Ekosystém takových jezer je v troskách.
Jaké vzácné druhy sumec na jihu Evropy ohrožuje? Jak moc je jeho přítomnost devastující pro místní endemické druhy?
Pyrenejský poloostrov oddělený od zbytku Evropy právě horským pásmem Pyrenejí je znám vysokou mírou endemismu. Druhy, které tu žijí, nenalézáme nikde jinde. Konkrétně v Portugalsku místní rybí fauna nemá zkušenost s typickým vrcholovým predátorem, s velkou dravou rybou, která by v systému působila celoročně. Říkáme, že tyto ryby jsou naivní, navíc dorůstají malých velikostí, takže invaznímu sumci nikdy neodrostou, není tu tzv. gape limited, tedy není proti nim omezen velikostí tlamy. Tyto druhy ryb jsou velice náchylné k ulovení, nemají vytvořené potřebné únikové a obranné reakce.
Přítomnost sumce postihuje celou škálu endemických druhů jelců, parem a ostroretek, ale i migrující druhy jako je například mihule mořská nebo úhoř říční. Za takový ikonický druh, který je predací sumcem vážně ohrožen, lze považovat například parmu iberskou (Luciobarbus comizo ).
Itálie je na tom geograficky podobně. Od zbytku Evropy je z hlediska říční sítě odstřižena Alpami. Z nejcennějších druhů sumec ohrožuje například štiku jižní (Esox cisalpinus ) nebo pstruha mramorovaného (Salmo marmoratus ). Při loňském průzkumu italského jezera Campagna, kde měla štika jižní představovat vrcholového predátora a místní úřady na ni upozorňovali, že je to druh, ke kterému se musí přistupovat s maximální péčí a ohleduplností, se ukázalo, že ji zavlečený sumec stihl z jezera úplně vyhladil. Stačilo k tomu několik málo let.
Z některých menších jezer spadajících do soustavy NATURA 2000 jsou známa alarmující ornitologická pozorování, kdy invazní sumci během hnízdní sezóny působí až 50% mortalitu vyvedených mláďat vodních ptáků.
Je zřejmé, že pro takové systémy představuje invazní sumec problém, kterému v minulosti nikdy nečelily.
Dá se vliv sumce na jihoevropské ekosystémy přirovnat k nějakému u nás invaznímu druhu a jeho vlivu na českou přírodu?
Domnívám se, že taková paralela jednoduše neexistuje. Sumec je v tomto ohledu zcela unikátní, proto také běží projekt LIFE Predator. Sumec je největší čistě sladkovodní rybou Evropy. Lze předpokládat, že může dorůst do velikosti 3 m a dosáhnout váhy přibližně 150 kg. Je to vrcholový predátor, který je nevybíravý. Dokáže dobře prosperovat na velkých bezobratlých, lovit ryby, vodní ptáky i savce. V systému funguje jako vysavač. Díky velké tlamě, jejíž vnitřní prostor může mít u vzrostlých jedinců 20 litrů i více, a schopnosti vytvářet v ní ohromný podtlak, zhltne téměř cokoli. Kořist v tlamě mizí ve zlomku vteřiny.
Sumec má také obrovskou plodnost. Skutečně velké samice mohou každoročně vyprodukovat přes 2 miliony jiker! Novou lokalitu může tedy obsadit velice rychle, v krajním případě stačí jediný pár sumců. A co je nejdůležitější, v jezerech a nádržích a řekách Itálie, Portugalska, ale třeba i Španělska a jižní Francie se sumec dostal do podmínek, které mu zcela extrémně vyhovují. Vody jsou obvykle úživné a mají celoročně vysokou teplotu. V Portugalsku například ani v zimě v řekách neklesá teplota pod 15 °C. Teplomilný sumec se tu ocitl v ráji. Může žrát celý rok, čímž se extrémním způsobem stupňuje jeho vliv na místní původní faunu. V našich podmínkách, kdy je na sumce půl roku zima, by takové škody nepáchal, tedy čistě teoreticky, pokud by zde byl invazním druhem.
Sumce odlovujete tzv. metodou dlouhých šňůr (long-lines). V čem je tato metoda speciální?
Metoda dlouhých šňůr byla původně vyvinuta pro mořské prostředí, kde se používá pro lov největších predátorů, jako jsou žraloci, tuňáci, marlíni, mečouni nebo plachetníci. Můj bývalý doktorandský student ji aplikoval i na sladkovodní podmínky, právě na lov největšího predátora sladkých vod Evropy, sumce velkého.
Ta metoda je skvělá v tom, že na rozdíl od všech ostatních odlovných prostředků, jako jsou třeba tenatové sítě, nevody, traly nebo elektrický agregát, má obvykle zcela minimální nechtěný úlovek (tzv. by-catch), tedy že je zacílená téměř výhradně na sumce velkého. Při našich výzkumech v České republice, v Itálii, Portugalsku ale i ve Španělsku jsme si vyzkoušeli, že v řadě systémů tvoří sumec velký 100 % úlovku. Což je selektivita, které se žádná jiná odlovná metoda nemůže ani přiblížit. Jediná další ryba, která může být k odlovu prostřednictvím dlouhých šňůr náchylná, je štika obecná, zejména pokud jsou v lokalitě skutečně velcí jedinci (myšleno větší jak cca 90 cm).
Kromě této metody jste testovali metodu tenatových sítí. U ní byl ale výrazně vyšší právě nechtěný úlovek. Znamená to, že bude metoda dlouhých šňůr do budoucna preferovaná? Bude se používat více i místními rybáři?
Hlavním úkolem týmu Biologického centra Akademie věd ČR v projektu LIFE Predator bylo na základě současných i předešlých zkušeností s odlovem sumce velkého (přes 30 let dat z různých vodních útvarů) vyhodnotit jednotlivé odlovné metody, jejich efektivitu, časovou náročnost, finanční dostupnost a požadavky na personál právě z hlediska lovu sumce velkého v různých typech nádrží a jezer. Společně s týmy z Itálie a Portugalska jsme vypracovali podrobný dokument D3.1 – Protocols of best catfish (Silurus glanis ) capture methodologies in small and large lakes and reservoirs , který je ke stažení na oficiálních stránkách projektu (www.lifepredator.eu ) a v současné době ho má již k dispozici i Evropská Komise.
Dlouhé šňůry jsou pro lov sumce obvykle jednoznačně nejvhodnějším prostředkem, ale nikoli všude se dají použít, například kvůli úzkostlivé ochraně jiných, velkých dravých druhů ryb nebo kvůli zarůstání lokality vodní vegetací, případně lokalit s extrémním rekreačním využitím nebo lodním provozem. Zde pak připadají v úvahu i jiné lovné metody, jako jsou vězence, elektrický agregát nebo modifikované tenatové sítě určené primárně pro mořský rybolov, které mají výrazně větší oka než která se používají ke standardizovaným ichtyologickým odlovům podle CEN (středoevropská norma pro odlov ryb tenatovými sítěmi). Smyslem těchto sítí je opět vyhnout se nechtěnému úlovku a cílit pouze na sumce velkého.
Plán je redukovat množství sumců ve velkých jezerech a nádržích alespoň o 10 %, v malých nádržích o 50 % a v pěti izolovaných malých jezerech chráněných v rámci soustavy Natura 2000 se má biomasa sumce snížit dokonce o 90 %. Podaří se do konce trvání projektu cíl splnit?
Projekt LIFE Predator měl běžet v letech 2022-2027, ale vzhledem k jeho extrémní náročnosti a rozsahu výzkumných prací i prací s veřejností Evropská Komise posunula jeho realizaci až do konce roku 2028. Projekt je tedy přibližně ve své polovině.
Smyslem regulací je ve středně velkých a velkých nádržích a jezerech držet populace sumce velkého na udržitelné nebo co nejnižší úrovni, která je pro dané systémy ještě přijatelná z hlediska endemických nebo vzácných druhů místní fauny, v malých nádržích a jezerech půjde o prakticky kompletní odstranění sumce ze systému, což vzhledem k rozsahu vodních ploch (obvykle 10-100 ha) bude zřejmě možné. Alespoň naše zkušenosti z loňských kontrolních odlovů na italských jezerech Campagna a Avigliana Grande, které spadají pod správu metropolitního města Turín a správu Kottických Alp, naznačují, že zde (a ve velikostně podobných tělesech) by úplná eradikace měla být reálná. Cíl zatím nikde nebyl naplněn, protože místní operační týmy podle námi připraveného manuálu se svými aktivitami teprve začaly.
Je třeba dodat, že cíl nemá být naplněn pouze do konce projektu, ale že má být udržitelný ještě i následujících 10 let, ideálně navždy. K tomu by měla zásadní měrou přispět osvětová činnost a práce s veřejností.
Lze vůbec invazi sumce v jižní Evropě zastavit, nebo se spíše snažíte udržet jeho populace pod kontrolou?
Ve velkých jezerech a nádržích to není reálné, tedy ano, zde má být sumec držen pouze pod kontrolou. V malých a zejména v izolovaných vodních útvarech se to zdá být uskutečnitelné.
Za zcela klíčové, a to je i jednou z hlavních náplní projektu LIFE Predator, lze považovat již výše zmíněnou osvětovou činnost a trpělivé přesvědčování laické i rybářské veřejnosti, že sumec velký je v jihozápadní Evropě invazním druhem a že jeho šíření není žádoucí. Že poškozuje jejich přírodní dědictví, ale stejně tak i dědictví kulturní. Pokud se vší rozhodností nezatáhnou za pomyslnou záchrannou brzdu, budou se v horizontu možná jen několika desítek let chodit dívat na svoji původní vodní faunu tak akorát do muzea. Zejména Portugalci v tomto ohledu udělali obrovský kus práce a připravili výukové programy pro různé stupně místního vzdělávacího systému. Šíří osvětu ve školkách, ve školách, mezi pracovníky národních parků a chráněných území, dělají kurzy pro policii a samosprávu.
Zdroj | Biologické centrum AV ČR
Kdy a jak se nepůvodní sumec velký do italských a portugalských jezer dostal?
V Itálii byl prvně sumec velký zaznamenán v řece Adda, což je levostranný přítok Pádu. Podle dostupných údajů to bylo v roce 1937. Od 50. let minulého století začal být loven v samotné řece Pád, největší řece Itálie, kde od 70. let 20. století vytváří stabilní populaci. Odtud byl zřejmě následně zavlečen do řady jezer severní a střední Itálie. Nepochybně rybáři. Ve velkých jezerech, jako je jezero Maggiore nebo jezero Como, byl prvně sumec velký zjištěn na konci 20. století, v malých jezerech, která rovněž spadají do projektu LIFE Predator, se zdá, že introdukce proběhla ještě později, možná méně než před deseti lety.
V Portugalsku mají smůlu, že všechny velké řeky, které zemi protínají, přitékají ze Španělska. Těmito jednotlivými, velkými říčními systémy se sem dostal i sumec. Právě ze Španělska, kam ho zavlekli němečtí rybáři. Tato invaze je datována do roku 1974 v dolním toku řeky Ebro, dnes světově vyhlášené řece na trofejový lov sumce velkého. Odtud byl sumec zřejmě přenesen do povodí velkých řek Tejo a Douro, které tečou ze Španělska směrem na západ. Přes Portugalsko mizí v Atlantském oceánu. V řece Tejo byl sumec velký prvně zjištěn v roce 2006, v řece Douro pak v roce 2019. Dnes bezpečně víme, že sumec opanoval kompletně celou řeku Tejo až do Lisabonského zálivu. Nacházíme ho i v lokalitách, které nejsou přímo na hlavním toku řeky Tejo. Takovým příkladem je třeba horská nádrž Meimoa s 50 m vysokou hrází. Bez přispění člověka by se sem sumec dostal jen těžko.
Máte informace o tom, jaký je stav „sumčí obsádky“ na dalších místech na jihu Evropy? Jaká je situace v dalších nádržích nebo řekách?
Katastrofický scénář s invazním sumcem velkým lze pozorovat napříč lokalitami v Itálii, Portugalsku i Španělsku. Ten příběh je vždy stejný. Nějaký „osvícený“ rybář tam sumce vysadí, obvykle ve snaze, aby z neatraktivního místa bylo rychle místo, kam rybáři budou rádi jezdit za trofejními úlovky. Němci jsou na to úplně nejlepší, ti nejlíp vědí, jak to má všude v Evropě vypadat.
Výše byl popsán případ Ebra a následného zamoření severu Španělska a posléze Portugalska, ale navlas stejný příběh vyprávějí i další lokality. Letos jsme to viděli v případě přehrady Iznahar v povodí 660 km dlouhé řeky Gaudalquivir v jihošpanělské Andalusii. Německý turista, rybář, sem vysadil sumce, aby zatraktivnil lokalitu a podpořil lokální příjmy z turismu. Jenže netušil, že Španělé to takhle fakt nechtějí. Na nádrži je dnes absolutní zákaz lovu sumců, a když se nějaký chytne, při lovu jiných druhů ryb, musí být neprodleně zabit. Nesmí být vypuštěn zpět do přehrady, ani odvezen kamkoli jinam. Přehrada je ztracena, odtud již invazního sumce nikdo nevymýtí. Ale snad budou ochráněny alespoň další lokality na jihu Španělska. Možná je to vize velice naivní, ale jinou nemáme.
V této souvislosti je dobré zmínit, že v řadě zemí sumčí invaze platí již výše zmíněný zákaz zpětného vypouštění sumců do vody a stejně tak jejich převoz na jiné lokality. Neuposlechnutí tohoto zákazu je postihováno pokutou až 2000 euro. Zákaz platí kompletně pro celé Portugalsko, pro řadu provincií v Itálii a dokonce i ve vybraných regionech Španělska.
Martin Čech se sumcem
Zdroj | Hydrobiologický ústav Biologického centra AV ČR
V čem konkrétně se na projektu podílí český tým? V čem je know-how českých vědců unikátní?
Česká republika byla do projektu zařazena jako země s původním výskytem sumce velkého. Sumec je v našich řekách a nově i nádržích (rybnících, jezerech, pískovnách) původním druhem. Tým Biologického centra AV ČR se od konce 80. let minulého století pod vedením profesora Jana Kubečky specializuje na výzkum uzavřených nebo polouzavřených vodních systémů jaké představují jezera a nádrže. Projekt LIFE Predator je zaměřen právě na tyto vodní systémy a zahrnuje 23 jezer v Itálii, 25 nádrží v Portugalsku a 2 kontrolní nádrže v Česku. Výzkum se tedy netýká řek, jak je nám často sportovními rybáři podsouváno. My jsme specialisté na stojaté vody, které, právě díky nekonečnému badatelskému entusiasmu profesora Kubečky, monitorujeme celou škálou odlovných prostředků a jsme v tom opravdu dobří. Neskromně lze říci, že v takovém rozsahu a v takové kvalitě nejlepší na světě. Navíc máme přes 30 let zkušeností s lovem sumce velkého v těchto specifických systémech. Pro kolegy z Itálie a Portugalska jsme byli jako partneři jasnou volbou.
K čemu slouží dvě kontrolní nádrže v Česku, Římov u Českých Budějovic a Žlutice u Karlových Varů? Odtud sumci odlovováni nejsou.
Obě nádrže jsou do projektu zařazeny jako srovnávací lokality, kde díky předchozím ichtyologickým průzkumům a dlouhodobé datové řadě výzkumného týmu Biologického centra AV ČR známe rybí obsádku a velmi přesně i velikost sumčí populace. Jde o nádrže kontrolní, sumci z nich nejsou (zdůrazňuji nejsou) odstraňováni. Naopak, vzhledem k tomu, že jde o vodárenské nádrže s účelovým rybářským hospodařením, sumec, jako vrcholový predátor, je v těchto nádržích žádoucí a jeho přítomnost je maximálně podporována. Potlačuje výskyt planktonožravých ryb (plotice, cejn, cejnek, ouklej, atd.) a nepřímo tak přispívá k vysoké kvalitě surové vody. Proti těmto dvěma nádržím se porovnávají jezera a nádrže v Itálii a Portugalsku, jak moc alarmující je stav jejich sumčích obsádek. Toto se vyhodnocuje nejen přes samotné ryby (úlovky na jednotku úsilí), ale i přes eDNA - environmentální DNA.
Jak se zjišťuje a k čemu slouží environmentální DNA?
Environmentální DNA (eDNA) se zjišťuje z vody. Každý organismus, který se ve vodě pohybuje, zanechává po sobě stopu v podobě fragmentů DNA. Ty pocházejí ze slizu, z kůže, z vyměšování, atd. Standardizovaný objem vody se přefiltruje (obvykle 50 l z několika míst konkrétního vodního tělesa) a tento filtrát se pak analyzuje na přítomnost fragmentů DNA cílového organismu. V případě projektu LIFE Predator tedy sumce velkého. Environmentální DNA jednak odhalí přítomnost sumce v systému, jednak by měla být do budoucna využitelná i ke kvantifikaci velikosti populace.
V projektu je v areálech invaze (Itálie, Portugalsko) využívána jako první zdroj informací (tzv. systém včasné výstrahy), zda sumec příslušnou nádrž nebo jezero již obsadil nebo ještě ne. V případě, že ANO, musí se neprodleně zahájit snahy o jeho tlumení, případně eradikaci, v případě, že NE, musí se udělat vše pro to, aby tento optimistický scénář vydržel i nadále (osvětová činnost, výuka obyvatelstva, zvýšená ochrana vodního tělesa). Podobně je do systému včasné výstrahy v projektu LIFE Predator zapojena i občanská věda, kdy se neustále sledují sociální sítě, zda se někdo „nepochlubí“ pozorováním nebo úlovkem sumce velkého z některé nové italské nebo portugalské lokality.
Zdroj | Biologické centrum AV ČR
Váš projekt se setkal s velkou kritikou od českých rybářů? Co Vám vyčítají?
Zejména určité, snad nevelké, skupině rybářů, kteří se specializují na lov trofejních sumců, je projekt LIFE Predator skutečně trnem v oku a někteří jednotlivci proti němu neváhají i veřejně vystupovat a mediálně ho špinit. Při každé příležitosti. V prvním roce běhu projektu nám bylo dokonce opakovaně vyhrožováno fyzickou likvidací, tedy jsme byli nuceni jako Biologické centrum AV ČR podat trestní oznámení na Policii ČR (blíže viz tento článek ). Rybáři nás obviňují ze spolupráce s rumunskou sumčí mafií, a že tato nás sponzoruje. Z veřejné prezentace takového názoru jsme byli jako vědci, jejichž práce má přísná etická pravidla, skutečně šokováni. Na druhou stranu je nutné férově přiznat, že takové „týmy“ v jihozápadní Evropě zřejmě skutečně operují a netýká se to pouze Rumunů, ale i třeba Ukrajinců.
Z biologických argumentů používají rybáři zejména ten, že projekt poškozuje genetický fond sumce v Evropě, což je samozřejmě v případě invazních populací holý nesmysl. Ve skutečnosti potenciální výstupy projektu, a zejména to, co se bude dít v zemích invaze a i na úrovni celé EU v letech následujících, reálně ohrožují trofejové sumčí rybaření v jihozápadní Evropě, kde se, samozřejmě, točí nemalé peníze. Nejenom českých a případně slovenských rybářů, ale i těch německých nebo švýcarských. Je však třeba si uvědomit, že sumec velký je zde prostě invazní druh, který sem nepatří, a podle toho k němu bude přistupováno. Bez ohledu na to, že ho určitá sorta rybářů ráda loví, že ho miluje, že je důležitou součástí jejich života a třeba i byznysu. I v České republice k invazním druhům přistupujeme zcela nekompromisně, a tyto musejí být z našich vod v případě jejich ulovení odstraňovány (například slunečnice pestrá, hlaváč černoústý, sumeček černý, karas stříbřitý, aj.).
Jak se k projektu staví portugalští a italští rybáři?
Portugalští rybáři jsou většinově nakloněni snahám projektu LIFE Predator a obvykle velice dobře chápou, že v jejich vodách nemá sumec velký co pohledávat, že to je extrémně nebezpečný škůdce. Nelze popřít, že se však najdou i tací, kteří jeho výskyt kvitují s povděkem a těší se na brzký trofejní rybolov. K dosahování trofejních velikostí má sumec v Portugalsku skutečně ideální podmínky. V případě italských rybářů již situace není tak jednoznačná. Zejména na Pádu má trofejový lov sumce řadu zastánců a Pád patří k vůbec nejlepším lokalitám (pokud ne k vůbec nejlepší), kde rybář může gigantického sumce reálně ulovit.
Jak se k problematice invazního sumce stavějí portugalští rybáři, sportovní i komerční, lze zhlédnout ve videu níže.
VIDEO Video bylo vyrobeno v rámci projektu LIFE Predator a má i italskou a anglickou verzi.
LIFE – program pro lepší život Projekt
LIFE Predator je realizován za přispění Ministerstva životního prostředí ČR a evropského programu LIFE.
Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou.
Jeho dlouhodobým cíle je přispět k přechodu na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k řešení degradace ekosystémů.
Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.
Srovnání ekologických izolačních materiálů: Čím nahradit polystyren?
Romana Šonková: Rostoucí hrozba velkochovu chobotnic a rozšiřování akvakultury masožravých živočichů odhalena
V Česku vzniká sedm nových komunitních a školních zahrad. Program Zelené oázy podporuje městské pěstování
David Chytil: Evropská kvóta pro elektroodpad Česku stále uniká. REMA Systém ukazuje, že není nereálná
Ošetření stromů po „úrazu“ a řezu
Jan Černý: Revitalizace toků – když se chyba napraví, je příroda ochotna odpouštět?
Michal Hořejší: Los, který se stal Emilem, aneb O bezvýchodné krizi české krajiny
Co dělat se zvířatem zraněným na silnici?
Jiří Nebřenský: Přeregulovanost řek - jsou fráze o zodpovědnosti bianko šekem k plýtvání finančními i přírodními zdroji?
