3 min

Síla a něha inuitských žen závisela na pálení tuku tuleňů a velryb aneb Životadárná mastková lampa

Sdílet

V zemi, kde vládne studená, temná a dlouhá zima, má i malý zdroj tepla neocenitelný význam. Grónská mastková či tuková lampa, jak se jí také říká, měla mnoho funkcí: svítila, byla zdrojem tepla i „sporákem“ pro kotlík.

Zdroj: LibraryArchives from Canada / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs

Vyřezávala se podle potřeby v různých velikostech z měkkého mastku. V lampě se pálil tuk, především z tuleňů ale též z jiných mořských savců, začíná svoje pojednání o arktickém zdroji světla a tepla Ole G. Jensen, autor knihy Střípky grónské kultury, kterou se v našich článcích o arktických obyvatelích inspirujeme pravidelně. Jako dánský spisovatel a fotograf, dlouholetý ředitel grónských muzeí, expertní znalec místní kultury a umění a milovník největšího ostrova světa ví o jejich nepříliš známém světě naprosto nejvíc. Jeho knihu do češtiny přeložil velký popularizátor ostrova a dlouholetý velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lyčka.

Video k článku ZDE

Péče o životadárný oheň

U nejznámějšího typu lampy ve tvaru půlměsíce byl tuk umístěn v její zadní části a olej pomalu stékal k přednímu okraji s dlouhým knotem ze suchého mechu (nebo podle Proudlyindigenouscrafts.com z arktické bavlněné trávy), který hořel drobnými plamínky. Oheň byl po celou dobu usměrňován krátkým klacíkem, aby hořel pravidelně podél okraje lampy a nespotřebovávalo se zbytečně mnoho energie. O životadárný oheň se lidé museli starat, a pokud se stalo, že vyhasl, obvykle ho zase získali pomocí třecích dřívek.

Elder Annie Bowkett from Manitoba Inuit Association lighting Qulliq for opening of first National Expert Panel Hearings earlier today #mmiwg pic.twitter.com/TY2wDZuVKT
— Inquiry\Enquête (@MMIWG) August 22, 2017

Zdroj: Twitter

Jedna lampa pro každou rodinu (za plentou)

V zimním domě, kde byla pryčna u zadní stěny rozdělena na kóje oddělené koženými závěsy, měla každá rodina svou lampu, která plápolala před jejich místem. Jedním z nejdůležitějších úkolů lovcovy ženy bylo dbát o to, aby lampa hořela stejnoměrně a nečadila, a zároveň vydávala co nejvíce tepla.

Duchovní rozměr lampy

Na duchovní úrovni tato role strážkyně plamene také znamená, že ženy jsou nositelkami života. Lampy používají ženy k péči o své rodiny. Děti se rodí za světla a tepla pradávné lampy a jeho teplo a energie se po celá léta starají o rodinu. Lampa skutečně představovala sílu a něhu inuitských žen.

Izolační podstavec

Mnoho velkých lamp mělo příčnou přepážku, která zadržovala tuk v zadní části lampy. Kamenná lampa byla při použití samozřejmě rozpálená a musela stát na izolované podložce, většinou na velkém plochém kameni, nebo později na hezkém dřevěném třínohém podstavci, často s dírkou, jíž odtékal přebytečný tuk.

Ve videu výše se můžete seznámit s autentickou výrobou mastkové lampy zvané qulliq místní inuitskou ženou (s typickým tetováním na rukách):

Mohlo by vás zajímat: Grónská rodinná idyla nebo chaos? Jeden muž, dvě ženy, šest dětí a 29 dalších obyvatel pod jednou střechou!

Tvary a funkce podle příchozích kultur

Podle Jensena měly mastkové lampy u jednotlivých inuitských kultur, které v minulosti připutovaly do Grónska, různý tvar a funkci. Od velkých lamp ve tvaru půlměsíce o délce 30 až 40 cm se spoustou místa pro tuk, umístěných pod velkými varnými nádobami, jež byly také vyřezávány z mastku, až po kruhovité lampičky s knotem v kamenném kužílku uprostřed.

Mohlo by vás zajímat: Ulu, nůž pro ženy, používají Inuitky téměř 5000 let. Na ryby, kůže, oblečení i řezání dětských vlasů

Chabé světlo vyzývalo k pospolitosti

Po tisíciletí bylo chabé světlo z mastkové lampičky jediným zimním osvětlením drnových chatek. Při stejném světle se vyprávělo mnoho pověstí a příběhů a bylo vyrobeno mnoho krásného náčiní a koženého oblečení.

Symbol přežití

Mastkové lampy se už dlouho nepoužívají, ale v mnoha grónských domácnostech je stále přechovávají jako symbol tepla a světla, který pomohl inuitské kultuře přežít nejednu dlouhou, temnou a chladnou zimu, uzavřel Ole G. Jensen své pojednání o nenahraditelném zdroji světla a tepla grónských obyvatel.