Petra seděla v první lavici před učitelským stolem a nervózně poklepávala nohou. Hlavou se jí honily různé černé scénáře. Že by Klárčin nástup do první třídy moc uspěchali? Přece jen jí bylo šest let teprve v červnu a občas jí trvá, než něčemu porozumí. Nebo že by se nechovala hezky ke spolužákům? Ano, odmala má majetnické sklony a problém něco půjčit. Ale ve školce si na ni nikdy nestěžovali. Její myšlenky přetrhl učitelčin pozdrav. Mladá žena, která teprve nedávno sama dokončila studium, přešla rázným krokem prázdnou třídu a usedla na své místo. Urovnala si pár papírů, zhluboka se nadechla a pak pronesla: „Paní Karásková, obávám se, že zanedbáváte péči o dítě.“
Petra na ni chvíli nechápavě koukala a pak se vzmohla jen na: „Prosím?“ To se učitelka rozpovídala o svém obvinění naplno. Vyčetla matce své žačky, že ji dostatečně nehlídá. Nejenže ji nechává jezdit samotnou tramvají do školy, ale často musí být sama i doma. A to všechno je pro šestileté dítě velmi nebezpečné. Nakonec dodala, že pokud nebude sjednána náprava, bude nucena hlásit to orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
„Koukala jsem na ni jako opařená. Ano, neříkala žádnou lež. Klárka skutečně už čtvrtý týden jezdí do školy i ze školy úplně sama. Má to šest zastávek tramvají a asi dvě stě metrů ulicí. Přechod ale přechází jen jeden, tady u nás před domem. Tam jsou semafory, takže není nebezpečný. Navíc jsme spolu cestu několikrát nacvičily. Nevidím na tom nic rizikového. Stejně tak je párkrát do týdne několik hodin doma sama, když mám i odpolední směnu. Přijde, dá si něco připraveného k snědku, udělá si úkoly a většinou pak kouká na pohádky. Zase nic nebezpečného. Odmala ji učím samostatnosti. A kdyby bylo potřeba, má chytré hodinky, ze kterých mi volá. Díky nim vím naprosto přesně, kde se nachází. Takže ji vlastně hlídám na dálku,“ obhajovala se během nepříjemné schůzky Petra, která učitelce zároveň i vysvětlila důvod svého počínání.
„Jako samoživitelka všechno táhnu jen ze svých výplat. Musím mít několik prací, abychom vyšly. Klárčin otec zmizel, nemá o ni zájem, ani na ni neplatí. Takže se mám co ohánět. Z toho důvodu si nemohu dovolit ten luxus, vodit ji do školy nebo končit v zaměstnání včas,“ hájila se, leč marně. Kantorka pro ni sice pochopení měla, nicméně na dohledu nad Klárkou trvala.
„Prý si to mám nějak zařídit, třeba sehnat hlídání. Jen dítě nevystavovat riziku. Ať už na ulici, nebo doma. Jinak to bude muset hlásit. S tím jsme se rozloučily a já ještě teď vidím rudě. Co se do toho má co míchat? Jaké zanedbávání péče? Vždyť dřív to bylo naprosto normální, že děti byly doma samy. Samy chodily ven už ve školkovém věku. Nebo snad dnes existuje nějaký věkový limit, kdy už dítě smí být samostatné? Na našem způsobu života nehodlám a ani nemůžu nic měnit. Tak jen trnu, kdy mi sociálka skutečně zazvoní u dveří. Snad budu zrovna doma,“ dodává Petra.
Co na situaci říkají české právo?
Sociálně-právní ochrana dětí (OSPOD) řešit situaci může, ale samotný fakt, že dítě z první třídy jede samo tramvají do školy, automaticky neznamená zanedbávání péče ani důvod k zásahu sociálky. V českém právu navíc není stanovena konkrétní věková hranice, od kdy smí dítě samo chodit nebo jezdit do školy.
Podstatné je, zda je dítě vzhledem ke svému věku, vyspělosti a konkrétní cestě schopné takovou situaci bezpečně zvládnout. Občanský zákoník pracuje s povinností rodičů vykonávat nad dítětem náležitý dohled, ale jeho rozsah se posuzuje podle konkrétního dítěte a okolností. MPSV výslovně uvádí, že náležitý dohled neznamená povinnost rodiče odstranit veškeré riziko; posuzují se například schopnosti a míra vyspělosti konkrétního dítěte.
Samotné MPSV upozorňuje, že ne každá situace, kdy škola nesouhlasí s postupem rodiče, automaticky patří OSPOD. Sociálně-právní ochrana je určena pro případy ohrožení dítěte určité intenzity, nikoli pro každou neshodu mezi školou a rodinou.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz. Vyjádření k článku je zpracováno na základě dokumentu MPVS.
Související články