Ceny pohonných hmot v Česku opět rostou a geopolitické napětí na Blízkém východě znovu rozhýbalo světový ropný trh. Severomořský Brent se podle aktuálních dat obchoduje zhruba za 97 dolarů za barel a v posledních dnech se krátce dostal i nad hranici sta dolarů. To se velmi rychle promítá i do cen na českých pumpách. Opozice proto navrhla dočasné snížení spotřební daně z benzinu a nafty. Ministryně financí Alena Schillerová návrh odmítla jako „nesystémový výkřik“. Problém je v tom, že právě ona ještě před několika lety tvrdila něco úplně jiného. Tehdy chtěla dokonce ještě radikálnější zásahy.
Růst cen pohonných hmot patří mezi ekonomické jevy, které se v politice nikdy nedají přehlédnout. Zdražování paliv totiž není abstraktním problémem analytiků nebo ekonomických komentátorů, nýbrž realitou, která se během několika dní promění v každodenní zkušenost milionů lidí. Řidiči zaplatí víc při tankování, dopravci zvýší ceny přepravy a firmy postupně promítnou vyšší náklady do cen zboží. Benzin a nafta jsou jedním z nejcitlivějších nervů celé ekonomiky. Jakmile začnou zdražovat, projeví se to nejen v rozpočtech domácností, ale i na politické scéně.
Právě to se děje i nyní. Konflikt mezi Íránem na jedné straně a Izraelem a Spojenými státy na straně druhé výrazně narušil ropný trh. Hormuzský průliv, kterým za normálních okolností prochází přibližně pětina světových dodávek ropy a plynu, se stal jedním z nejnebezpečnějších míst současného geopolitického napětí. Lodní doprava v oblasti se podle dostupných informací propadla až o devadesát procent a útoky na tankery vyvolaly obavy, že dodávky ropy mohou být dlouhodobě omezené.
Trhy reagovaly okamžitě. Cena severomořské ropy Brent vystoupala za několik dní k hranici 100 dolarů za barel a aktuálně se pohybuje kolem 97 dolarů. Americká ropa WTI se obchoduje nad 92 dolary. Ještě před vypuknutím konfliktu se přitom Brent pohyboval zhruba kolem 70 dolarů. Tak prudký skok během krátké doby logicky vyvolává otázku, zda se svět znovu neblíží další energetické krizi.
Ropa zdražuje a pumpy reagují téměř okamžitě
Vývoj na světových trzích se velmi rychle promítl i do cen na českých čerpacích stanicích. Podle údajů společnosti CCS zdražila nafta od začátku konfliktu na Blízkém východě o více než sedm korun na litr. Průměrná cena nafty se v úterý dostala na 40,29 koruny za litr. Benzin Natural 95 mezitím zdražil o více než tři koruny a pohybuje se kolem 36 korun za litr.
Ještě na konci února přitom byla situace úplně jiná. Natural 95 stál přibližně 33,6 koruny a nafta zhruba 33,1 koruny za litr. Tak rychlý cenový skok během několika dní není jen statistická zajímavost. Je to přesně ten moment, kdy se ekonomický problém stává politickou otázkou.
Není proto překvapivé, že opozice přišla s návrhem, aby stát dopady zdražování alespoň krátkodobě zmírnil. Poslanec ODS Martin Kupka navrhl dočasné snížení spotřební daně z pohonných hmot o 1,70 koruny na litr. Opatření by podle návrhu mělo platit několik měsíců a pomoci překlenout období největšího cenového tlaku.
Kupka zároveň upozornil na problém, který se při podobných cenových výkyvech objevuje pravidelně. Podle něj některé čerpací stanice zdražují rychleji, než odpovídá skutečnému vývoji cen ropy. Pumpaři totiž často prodávají zásoby nakoupené za staré ceny, ale účtují už ceny nové. „Prodávají zásoby nakoupené za staré ceny, ale účtují už ceny nové. Marže tak rychle rostou,“ uvedl.
Schillerová návrh odmítla
Ministryně financí Alena Schillerová však návrh odmítla prakticky okamžitě. Podle ní by nepřinesl žádný skutečný efekt a snížení spotřební daně by znamenalo výpadek miliard korun, které si stát v současné situaci nemůže dovolit. Jen v případě nafty by podle Schillerové šlo přibližně o jedenáct miliard korun. Ministryně financí zároveň uvedla, že ceny pohonných hmot na burzách kolísají natolik rychle, že by se snížení daně v konečné ceně téměř neprojevilo. Z pohledu vlády jde tedy o jednoduchou rovnici: stát by přišel o miliardy, ale řidiči by podle kabinetu téměř nic nepoznali.
Jenže právě v tomto okamžiku se celá debata dostává do poněkud nepříjemné polohy. Protože když člověk otevře sociální sítě Aleny Schillerové z roku 2022, zjistí, že tehdy říkala něco úplně jiného.
Když byla v opozici, mluvila jinak
„Cena benzínu i nafty je problém," napsala Schillerová v roce 2022 na sítích. „Tak jako jsme navrhli snížení DPH na energie, navrhneme totéž i u pohonných hmot. Skoro polovinu jejich ceny tvoří daně! Státní pokladna kvůli růstu cen vydělává více, ale ty peníze tahá z kapes lidí. Nechme jim je, teď je potřebují.“ Jinými slovy – stát podle ní na drahých palivech vydělává a měl by lidem část peněz vrátit.
Dnes je ale situace úplně jiná. Hnutí ANO je u vlády a jeho ministryně financí tvrdí, že snížení daní je nezodpovědné.
Spotřební daň a DPH nejsou totéž
Aby v celé debatě nebyl zmatek, je potřeba připomenout ještě jednu důležitou věc. V diskusi o cenách pohonných hmot se totiž často míchají dvě různé daně: spotřební daň a DPH. Spotřební daň je pevná částka, kterou stát vybírá z každého litru benzinu nebo nafty. Je stanovena zákonem a nezávisí na aktuální ceně paliva. DPH je naopak procentní daň z ceny. Čím dražší je benzín nebo nafta, tím více peněz stát na DPH vybere.
Právě proto někteří politici – včetně Schillerové v roce 2022 – tvrdili, že stát na drahých palivech paradoxně vydělává.
Babiš tehdy chtěl ještě radikálnější zásah
Ještě dál šel tehdy Andrej Babiš. Ten v roce 2022 napsal, že vláda by měla odpustit DPH distributorům pohonných hmot a zastropovat cenu benzinu a nafty. „Vláda by měla okamžitě odpustit DPH distributorům pohonných hmot a zastropovat cenu nafty a benzinu na 35 korunách,“ uvedl tehdy. Dnes je situace úplně jiná. Vláda ANO tvrdí, že snížení daní by bylo nezodpovědné. Právě v tom je celé jádro problému.
Závěr: problém není jen cena paliv
Debata o cenách benzinu a nafty tak nakonec není jen ekonomickou otázkou. Je především otázkou politické důvěryhodnosti. Když byla Alena Schillerová v opozici, tvrdila, že stát vydělává na drahých palivech a měl by lidem peníze vrátit. Nyní je u moci a říká, že to nejde. Ceny na pumpách mezitím rostou, ropa se obchoduje kolem sta dolarů za barel a řidiči platí víc než před několika týdny. Právě oni si z celé debaty odnášejí jednoduchou zkušenost: v české politice jsou levné jen sliby. Paliva už dávno ne.
Politická paměť je ale zvláštní věc. Někteří politici spoléhají na to, že je velmi krátká. Že voliči zapomenou, co říkali před několika lety, a že stačí změnit tón, přidat pár technických argumentů o státním rozpočtu a vysvětlit, že situace je složitá. Jenže v době sociálních sítí a archivů internetových médií to tak úplně nefunguje. Stačí několik minut hledání a člověk zjistí, že stejný politik kdysi tvrdil přesný opak. A přesně to se dnes děje v případě Aleny Schillerové.
Když byla totiž v roce 2022 v opozici, mluvila o cenách pohonných hmot zcela jinak. Tehdy tvrdila na síti X , že stát na růstu cen paradoxně vydělává, protože vyšší ceny znamenají vyšší výběr daní. Nebyla to přitom jen obecná poznámka v televizní debatě, ale jasné sdělení na sociálních sítích, které mělo přesvědčit veřejnost, že vláda tehdy nedělá dost. „Cena benzínu i nafty je problém. Tak jako jsme navrhli snížení DPH na energie, navrhneme totéž i u pohonných hmot. Skoro polovinu jejich ceny tvoří daně! Státní pokladna kvůli růstu cen vydělává více, ale ty peníze tahá z kapes lidí. Nechme jim je, teď je potřebují,“ napsala tehdy.
Alena Schillerová o cenách PHM v roce 2022, ZDROJ : Oficiální profil Aleny Schillerové na síti X Je to věta, která dnes zní téměř ironicky. Především proto, že v ní Schillerová vyslovila přesně ten argument, který dnes odmítá. Tvrdila totiž, že stát by měl lidem část peněz z drahých paliv vrátit. Dnes ale říká pravý opak: že stát si takový krok nemůže dovolit, protože by přišel o miliardy. Ekonomická realita se přitom změnila jen částečně. Co se změnilo zásadně, je politická pozice.
Politika podle toho, kdo sedí na ministerstvu
Tento obrat není v české politice ničím výjimečným. Strany často používají jeden typ argumentů v opozici a úplně jiný ve vládě. V opozici jsou řešení rychlá, jednoduchá a velmi hlasitá. Ve vládě se najednou objevují tabulky státního rozpočtu, složité ekonomické výpočty a opatrná slova o tom, že situace je komplikovaná. Jenže případ cen pohonných hmot je v tomto směru mimořádně výmluvný. Nejde totiž jen o drobnou změnu tónu nebo nuance v argumentaci. Jde o přímý rozpor mezi tím, co politici říkali dříve, a tím, co říkají dnes.
Alena Schillerová tehdy tvrdila, že stát by měl lidem peníze vrátit. Dnes říká, že to nejde. Tehdy argumentovala tím, že stát na drahých palivech vydělává. Dnes argumentuje tím, že by stát přišel o příjmy. Právě v tom je jádro celé kritiky.
Babiš a politika levných slibů
Podobný obrat přitom není jen problémem samotné Schillerové. Je to také problém stylu politiky, který dlouhodobě reprezentuje Andrej Babiš. Ten totiž v době, kdy byl v opozici, používal ještě ostřejší rétoriku než jeho bývalá ministryně financí.
V roce 2022 například napsal, že vláda by měla okamžitě odpustit DPH distributorům pohonných hmot a zastropovat cenu benzinu a nafty. „Vláda by měla okamžitě odpustit DPH distributorům pohonných hmot a zastropovat cenu nafty a benzinu na 35 korunách,“ uvedl tehdy na síti Facebook.
Andrej Babiš o PHM v roce 2022, ZDROJ: Oficiální účet Andreje Babiše na síti Facebook To byl návrh, který by znamenal extrémní zásah do trhu. Zastropování cen paliv je krok, který se používá jen ve velmi výjimečných situacích, protože může vést k nedostatku pohonných hmot a dalším ekonomickým problémům. Přesto ho Babiš tehdy prosazoval s velkou jistotou, jako by šlo o jednoduché řešení.
Dnes však jeho vláda tvrdí, že i relativně malé snížení spotřební daně je nezodpovědné.
Dvě různé daně, dva různé argumenty
Aby v celé debatě nevznikal zmatek, je potřeba připomenout ještě jednu důležitou věc. V diskusi o cenách pohonných hmot se totiž často zaměňují dvě různé daně – spotřební daň a DPH. Přitom jde o dva zcela odlišné mechanismy.
Spotřební daň je pevná částka, kterou stát vybírá z každého litru benzinu nebo nafty. Její výše je stanovena zákonem a nezávisí na aktuální ceně paliva. Jinými slovy – stát vybere stejnou částku bez ohledu na to, zda litr benzinu stojí třicet nebo čtyřicet korun. DPH funguje jinak. Je to procentní daň z ceny. Čím vyšší je cena paliva, tím více peněz stát na DPH vybere. Právě proto někteří ekonomové tvrdí, že stát na růstu cen pohonných hmot skutečně vydělává. Právě tento argument používala v roce 2022 i Alena Schillerová.
Argument, který se nehodí
Dnes se ale tento argument z veřejné debaty téměř vytratil. Když vláda odmítá snížení spotřební daně, mluví především o výpadku příjmů státního rozpočtu. Jenže už méně připomíná, že část těchto příjmů může být kompenzována vyšším výběrem DPH. To samozřejmě neznamená, že by snížení daně bylo bez nákladů. Znamená to ale, že realita je složitější než jednoduché tvrzení, že stát přijde o miliardy. Politická debata však často pracuje s jednoduššími obrazy. A jedním z nich je i obraz odpovědné vlády, která musí chránit státní rozpočet před nezodpovědnými návrhy opozice. Problém je v tom, že tento obraz dnes používají politici, kteří ještě nedávno tvrdili pravý opak.
Když opozice kritizuje opozici
Zajímavé je, že kritika návrhu na snížení spotřební daně nepřišla jen z vládních lavic. Poslanec Matěj Hlaváty ze Starostů například reagoval na sociální síti X velmi přímo. „Úplná blbost. Stát není v kondici cokoliv snižovat a platit. Stát spíš potřebuje nové příjmy nebo škrtat výdaje,“ napsal Hlavatý na síti X pod Kupkův post. Je to argument, který má určitou logiku. Český státní rozpočet skutečně není v ideální kondici a každé snížení daní znamená výpadek příjmů. Jenže v kontextu celé debaty má tento výrok ještě jiný význam. Ukazuje totiž, jak hluboce se česká politická scéna rozdělila v otázce ekonomické politiky. Jedna část politiků tvrdí, že stát by měl lidem pomoci, když ceny rychle rostou. Druhá část říká, že stát si to prostě nemůže dovolit.
Ani jedna z těchto pozic není sama o sobě absurdní. Absurdní je spíš to, když jeden politik během několika let vystřídá obě.
Politika krátké paměti
A právě to se dnes děje v případě Aleny Schillerové. Její dnešní argumentace totiž působí, jako by předchozí výroky vůbec neexistovaly. Jako by nikdy neřekla, že stát by měl lidem peníze vrátit. Jako by nikdy netvrdila, že vláda vydělává na drahých palivech. Jenže ty výroky existují. Jsou dohledatelné a připomínají jednu nepříjemnou pravdu: politická rétorika se často mění podle toho, kdo zrovna sedí u moci. Když je člověk v opozici, je snadné kritizovat vládu za nedostatečnou pomoc lidem. Když je ve vládě, je mnohem složitější vysvětlit, proč ta pomoc najednou není možná.
© inregion.cz