Do Lučan nad Nisou jsem přijížděla s představou, že mě čeká klasická sbírka historických automobilů. Několik naleštěných veteránů, pár motocyklů a tabulky plné technických údajů. Už při pohledu na rozlehlou budovu bývalé sklárny mi ale bylo jasné, že tady bude návštěva vypadat přece jen jinak.
Automoto Museum Lučany spojuje historii motorismu s příběhem místa, které samo o sobě stojí za pozornost. Tam, kde se kdysi pracovalo se sklem, dnes stojí sportovní vozy, motocykly a závodní speciály. A člověk nemusí být znalcem motorů, aby mezi nimi dokázal strávit několik příjemných chvil.
Industriální minulost je patrná na první pohled Budovu areálu rozhodně nejde přehlédnout. Stojí přímo u hlavní silnice mezi Jabloncem nad Nisou a Smržovkou a její industriální minulost je patrná na první pohled. Rozlehlý areál působí zvenku stroze, ale zároveň velmi čistě a citlivě obnoveně.
Rozlehlý industriální prostor bývalé sklárny dává vystaveným vozům dostatek místa a zároveň podtrhuje atmosféru celé expozice. Foto: Kapitalio.cz Někdejší sklárna vznikala přibližně na přelomu 19. a 20. století. Vyráběly se zde mimo jiné skleněné tyče a následně korálky. Když se současný projekt začal v roce 2018 rodit, stála na místě zchátralá budova. Rekonstrukce objektu trvala přibližně pět let.
Při obnově přitom nezmizel charakter původní továrny . Zachovaly se například části historických konstrukcí a dřevěných krovů, zatímco konstrukce nad někdejším prostorem sklářských pecí musela být z technických důvodů nahrazena replikou.
Místo sklářských pecí stojí automobily Jakmile jsem vstoupila do hlavní haly, pochopila jsem, proč samotná budova hraje v celém zážitku tak důležitou roli. Vysoký industriální prostor nechává autům dostatek místa a jednotlivé exponáty nepůsobí namačkaně jeden vedle druhého.
Právě kontrast staré průmyslové stavby a dokonale udržovaných vozů funguje překvapivě dobře. Člověk tu nesleduje jen to, jak se během desetiletí měnila karoserie nebo výkon motorů. Najednou před sebou vidí, jak obrovskou cestu automobilový průmysl během jediného století urazil.
Současná prezentace muzea staví vedle sebe například automobil Laurin a Klement z počátků motorismu a Lamborghini Diablo, tedy dvě technicky i vizuálně úplně odlišné epochy. Expozice se zaměřuje také na závodní automobily .
U některých vozů jsem setrvávala mnohem déle než u jiných. Ne proto, že bych znala každý model nebo dokázala z hlavy vyjmenovat jeho parametry. Zajímaly mě detaily. Tvar volantu, jednoduchost starých přístrojových desek nebo rozdíl mezi automobilem, který vznikl hlavně jako dopravní prostředek, a vozem, jenž už na první pohled ukazuje, že jeho hlavním světem byla rychlost.
Motorky ukazují stejný příběh trochu jinak Automobily svou monumentálností přitahují pozornost téměř automaticky, ale byla by chyba motocyklovou část jen rychle prolétnout.
Motocyklová část expozice připomíná vývoj jednostopých strojů od klasických konstrukcí až po závodní speciály. Foto: Kapitalio.cz Muzeum představuje stroje z počátků motocyklismu, evropské motocykly i pozdější nástup japonských výrobců . Mezi nimi jsou rovněž závodní speciály. Na jednom místě tak člověk může sledovat nejen změny designu, ale také to, jak dramaticky se během desetiletí měnila konstrukce a představa o tom, co má motocykl vlastně umět.
A právě tady jsem si nejvíce uvědomila, že muzeum nemusí oslovit jen člověka, který tráví celé víkendy v garáži. Staré stroje totiž fungují také jako připomínka konkrétní doby . Člověk si pak dokáže lépe představit, s jakým vybavením jejich první majitelé cestovali a závodili.
Dakar dostal vlastní prostor Z poklidné procházky historií se atmosféra mění u části věnované Rally Dakar . Tady už nejde pouze o elegantní veterány.
Setkáte se tu s autentickými závodními stroji a předměty spojenými s dálkovou soutěží. K nejvýraznějším exponátům patří vítězná čtyřkolka Josefa Macháčka a první dakarský motocykl závodníka Davida Pabišky.
U naleštěného historického automobilu člověk přemýšlí o eleganci, konstrukci nebo ceně. U dakarského stroje se mi automaticky vybavily kilometry prachu , písku, pádů a improvizovaných oprav. Technika tady tak není jen výstavním kusem, připomíná, co všechno musela vydržet.
Muzeum se neustále mění Muzeum v Lučanech bylo pro veřejnost otevřeno v roce 2023, slavnostní otevření se uskutečnilo 22. listopadu. Za projektem stojí podnikatel a motocyklový nadšenec Radek Dvořák . Část exponátů pochází ze soukromých sbírek a sestava vystavených strojů není úplně neměnná, takže konkrétní obsah expozice se může v průběhu času proměňovat.
Historické automobily patří k největším lákadlům muzea a ukazují, jak výrazně se automobilismus během jediného století proměnil. Foto: Kapitalio.cz Muzeum navíc dávno není jen místem, kam se člověk přijde podívat na auta. Pořádá besedy, výstavy a další akce spojené nejen s motorismem. Součástí areálu je i servis , který se zaměřuje jak na opravu klasických, tak sportovních vozů.
Co je dobré vědět před návštěvou Než se do muzea vydáte, hodí se znát několik praktických informací. Vstupné se liší podle věku a vybrané kategorie návštěvníka, děti do pěti let mají vstup zdarma.
Kategorie návštěvníka Cena vstupného Dospělí 250 Kč Studenti 150 Kč Senioři od 70 let 150 Kč Děti od 6 do 17 let 120 Kč Děti do 5 let zdarma Dětská vstupenka k lístku dospělého 50 Kč Držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P 100 Kč (průvodce zdarma)
Vstupné do Automoto Museum Lučany podle aktuálního ceníku muzea. Jednu věc je ale dobré vědět předem. Muzeum není bezbariérové a k expozici vedou poměrně vysoké schody. Pro běžného návštěvníka nepředstavují větší problém, lidem se sníženou pohyblivostí však mohou návštěvu značně zkomplikovat nebo úplně znemožnit.
Po prohlídce přichází na řadu jídlo Samotná prohlídka muzea mi zabrala něco kolem hodinky a půl, ale areál se mi opouštět ještě nechtělo. Zamířila jsem proto do Bistra u Dvou přátel , které se nachází přímo v přízemí zrenovované budovy, napravo od pokladny. Návštěvu muzea tak můžete snadno spojit s lehkým obědem, kávou nebo si pochutnat na něčem sladkém.
Bistro nabízí nejen drobné občerstvení, ale také klasická teplá jídla a měnící se denní nabídku . V aktuálních jídelníčcích se objevují například polévky, těstoviny, guláš, smažený sýr nebo jídla s trhaným masem. Za většinu hlavních jídel dáte zhruba 200 až 300 korun, polévky a menší položky vyjdou levněji.
Po prohlídce muzea se vyplatí zastavit v Bistru u Dvou přátel, kde si můžete dát kávu, dezert i teplý oběd. Foto: Kapitalio.cz Po několika desítkách minut mezi auty a motocykly mi právě možnost sednout si ještě přímo v areálu na něco dobrého přišla jako příjemná tečka. Objednané cappuccino i zákusky z místní cukrárny (likérová špička a Míša řez) byly skvělé a jejich vyšší cena plně odpovídala kvalitě (cca 80 Kč za zákusek).
Nakonec nešlo jen o auta a motorky Před návštěvou bych si nejspíš položila jednoduchou otázku. Má cenu jezdit do automobilového muzea, když nejsem ten typ člověka, který pozná model vozu podle zvuku motoru?
Po prohlídce bych tuhle otázku formulovala jinak. Muzeum v Lučanech totiž není jen sbírkou drahých nebo historicky cenných strojů. Je zároveň příběhem průmyslové budovy, technického vývoje a lidí, kteří byli ochotni investovat roky práce do toho, aby staré místo získalo úplně nový život.
Když jsem se naposledy ohlédla k někdejší sklárně, připadalo mi vlastně příznačné, co se s ní stalo. Po desetiletí se uvnitř vyrábělo něco, co bylo pro zdejší kraj typické. Dnes se v téže budově uchovává jiná část historie . Jen sklo vystřídaly chrom, lak, pneumatiky a motory.
Zdroje: Autorský text, redakce Kapitalio.cz , automoto-museum.cz