Možná to zní zvláštně, ale náš mozek podobné zkratky vytváří neustále. Stačí jediné jméno a během pár vteřin si začneme skládat obrázek člověka, kterého jsme v životě neviděli. Podobně fungují i mužská jména. Jan nebo Martin na mnoho lidí působí tradičně a spolehlivě. Richard bývá spojován s rozhodností, Sebastian zase s moderními trendy a Oldřich v mnoha lidech vyvolává představu vážného a důstojného muže. Samozřejmě nejde o žádné pravidlo. Jsou to jen dojmy, které si náš mozek vytváří na základě zkušeností.
Za vším hledej mozek
Psychologové už řadu let upozorňují, že první dojem vzniká neuvěřitelně rychle. A jméno je jednou z prvních informací, kterou o druhém člověku dostaneme. Svou roli hraje dokonce i to, jak jméno zní. Měkce vyslovovaná jména, jako jsou Anna, Eliška, Anežka nebo Julie, si lidé často spojují s jemností, laskavostí a klidem. Naopak jména obsahující tvrdší hlásky nebo výrazné písmeno „r“, například Renata, Barbora, Kateřina nebo Nikola, mohou působit energicky, rozhodně a sebevědomě.
Neznamená to ale, že všechny Elišky jsou tiché a všechny Barbory průbojné. Jde jen o první dojem, který si vytváříme ještě dřív, než člověka vůbec poznáme.
Albert? To bude určitě chytrý
Naše představy nevytváří jen samotný zvuk jména. Velkou roli hrají také lidé, které s ním máme spojené. Když někdo řekne Albert, spoustě lidí okamžitě vytane na mysli Albert Einstein. Jméno Diana zase připomene princeznu Dianu. Karel může evokovat Karla IV. nebo Karla Gotta. A pokud jste měli na základní škole skvělou kamarádku Janu, je dost možné, že vám bude jméno Jana připadat sympatické dodnes. Stejně to funguje i opačně. Nepříjemný spolužák, přísná učitelka nebo nesympatický kolega mohou způsobit, že si určité jméno podvědomě spojíme s negativními emocemi. Často si to ani neuvědomujeme.
Když se pekař jmenuje Pekař
Existuje dokonce zajímavá teorie, která dostala název nominativní determinismus a opírá se o vědeckou studii. Název zní složitě, ale myšlenka je vlastně docela zábavná. Podle ní mohou lidé nevědomky tíhnout k profesím nebo činnostem, které nějak souvisejí s jejich jménem. V zahraničí se často uvádí meteorolog Storm Field, jehož jméno by se dalo přeložit jako „Bouřkové pole“, neurolog Russell Brain nebo lékař Douglas Heart. Jejich jména jako by předem napovídala, čemu se budou věnovat. Podobné příklady najdeme i u nás. Lidé se s úsměvem pozastavují nad tím, když je pekař skutečně Pekař, zahradník se jmenuje Zahradník nebo truhlář je pan Truhlář. Ve většině případů jde samozřejmě jen o shodu okolností. Právě takové náhody ale daly vzniknout myšlence, že jméno může člověka nenápadně ovlivňovat. Vědci se dodnes přou, jestli na této teorii skutečně něco je. Shodují se ale na tom, že podobné příběhy nás fascinují právě proto, že náš mozek miluje souvislosti.
O našem životě ale jméno nerozhoduje
Přesto by bylo chybou myslet si, že jméno určuje povahu nebo budoucnost. Ve skutečnosti nás mnohem víc formuje rodina, prostředí, výchova i životní zkušenosti. Jméno ale může sehrát svou roli při prvním setkání. Ovlivní, co od nás ostatní podvědomě čekají, jak si nás zařadí nebo jaký první dojem zanecháme. A právě první dojem někdy rozhoduje víc, než bychom si chtěli připustit. Možná proto se kolem jmen dodnes vede tolik debat. Ne proto, že by dokázala předpovědět osud, ale protože v sobě nesou vzpomínky, emoce i příběhy lidí, které jsme během života potkali. A právě díky tomu nám některá jména připadají jako stvořená pro hodného člověka, zatímco jiná znějí od první chvíle trochu rázněji.
Zdroj: Psychologytoday.com, Pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, iDnes.cz
Související články