Před 50 lety se propadla a už ji nenašli: Květinářka chtěla zachránit muže, pohltila ji zem

Sdílet

Padesát let od děsivé události v brněnské Pekařské ulici. Pod lidmi čekajícími na tramvaj se propadl chodník. Obětavá květinářka navždy zmizela v podzemí.

Pamětní deska Marie Bartošové

Zdroj: FOTO:Jarda 75, CC BY-SA 3.0, via Wikimedia Commons

Právě uplynulo padesát let od tragické události v Brně. Zcela běžné čekání na tramvaj se vteřinu po vteřině změnilo v absolutní horor. Pětačtyřicetiletá květinářka Marie Bartošová zaplatila za snahu zachránit život cizímu muži tu nejvyšší myslitelnou cenu. Pod jejíma nohama se doslova otevřela zem a ona navždy zmizela v temném labyrintu podzemních chodeb.

Nedělní dopoledne

Patnáctý únor roku 1976 probíhal v brněnské Pekařské ulici naprosto klidně. Cestující postávali na ostrůvku před nemocnicí u svaté Anny a vyhlíželi přijíždějící spoj. Nikdo z přítomných lidí neměl nejmenší tušení o masivní destrukci probíhající přímo pod úrovní dlažebních kostek.

Historické potrubí pocházející z roku 1872 skrytě prasklo. Voda z něj pod velkým tlakem tryskala plných sedm dní a vymlela tři sta kubíků podložní hlíny. Pod ulicí vznikla obrovská dutina o objemu šestnácti metrů krychlových. Tlak seshora narušená klenba logicky nevydržela a celý chodník se zřítil do hlubiny.

Pád do prázdna

Jako první se do kráteru propadl osmapadesátiletý Miroslav Šudák. Pětačtyřicetiletá Marie Bartošová prodávala kousek opodál řezané květiny. Zaregistrovala mužův pád a bez váhání přispěchala na pomoc. Udělala však osudový krok a okamžitě se zřítila do propasti za ním.

Bartošová se při pádu dokázala zachytit obnažených podzemních kabelů. Zoufale se jich držela, fyzické síly ji však po krátké chvíli opustily. Zmizela v kalné vodě a mazlavém bahně. Na místo tragédie s houkajícími sirénami dorazily dva hasičské vozy a celkem třináct připravených záchranářů.

„Na místě zjistili, že se na tramvajovém ostrůvku u nemocnice propadl chodník a v jámě zůstal muž a jedna žena. Hasiči muže pomocí žebříku vytáhli ven,“ upřesnil tehdejší mluvčí hasičů Jaroslav Mikoška pro Brněnský deník Rovnost. Šudák tak o pověstný vlas unikl jisté smrti.

Marné hledání v podzemí

Záchranná akce se bleskově změnila v zoufalé pátrání po utonulé ženě. Hasiči v mimořádně sychravém únorovém počasí vykopali na místě neštěstí ještě větší jámu a prohledávali prostor dvanáct hodin. Na základnu odjeli vyčerpaní až těsně před půlnocí. Obrovské úsilí záchranných složek skončilo bez úspěchu.

Odborníci z brněnské vodárny následně nasadili do pátrání speciální techniku. Zkontrolovali trasu potrubí i všechny přilehlé kanalizační stoky. Pracovníci postupovali kilometr po kilometru a došli až k čistírně odpadních vod v nedalekých Modřicích na Brněnsku.

Tělo prodavačky květin se doslova vypařilo. Známý badatel a uznávaný znalec brněnského podzemí Aleš Svoboda měl pro tuto záhadu logické vysvětlení. Silný proud unikající vody podle něj strhl lidské ostatky do některé z dalších obřích kaveren vyhloubených v měkkých spraších.

Tragická událost měla i jeden ryze praktický dopad na další chod moravské metropole. Magistrát nařídil systematické mapování a důkladný průzkum celého spletitého brněnského podzemí. Cílem rozsáhlého projektu bylo primárně zabránit opakování podobných nehod.

Zametení pod koberec

Komunistický aparát zareagoval na tragédii s typickou chladnokrevností. Úřady se snažily záležitost utajit a definitivně vymazat z veřejného prostoru. Vdovec oficiálně požádal Národní výbor o adekvátní odškodnění a drobný finanční příspěvek na pamětní desku. Žádost tehdejší funkcionáři arogantně smetli ze stolu. Zachráněný Miroslav Šudák dostal odškodné čtyři tisíce tři sta patnáct korun a padesát haléřů za zničené osobní věci a ušlý zisk až dlouhé roky po sametové revoluci.

Nálezy bez potvrzení

Zlom v případu přinesl až rok 1992. Dělníci narazili při likvidaci černé skládky u kanalizační výpusti v Kšírově ulici na fragmenty těla a malý zbytek dámských kalhot se specifickým střihem. O pouhých několik měsíců později vydala řeka Svitava v Černovicích i lidskou lebku.

Kriminalisté v roce 1994 případ definitivně uzavřeli s konstatováním, že ostatky patří pohřešované květinářce. Moderní testy DNA ale policisté nikdy neprovedli. Identita nalezených kostí tak i po padesáti letech zůstává trvalou a bolestivou záhadou. Dnes nevinnou oběť připomíná alespoň zlatým písmem vyrytý nápis a leštěná mramorová deska na fasádě domu v Pekařské ulici.

Před 50 lety se propadla a už ji nenašli: Květinářka chtěla zachránit muže, pohltila ji zem

Odblokují Hormuz? Pentagon vysílá na Blízký východ expediční útvar námořní pěchoty

V Černobylu se objevili modří psi. Rozuzlení celé záhady překvapilo i vědce

Vzali jí medaili a pak zase vrátili. Bubeníčková prožila paralympijský šok

Po sportovní kariéře přichází nová etapa. Sáblíková naznačila budoucnost s miminkem

CENTRUM o páté: Od nejkrásnější dívky světa po pátek třináctého