Tvorba Colleen Hoover je filmovým divákům celkem známá, podle jejích románů vznikají psychologické romantické příběhy s jasnou cílovou skupinou. Ta se ale snímkem Pravda, nebo lež (Verity) mění. Erotický mysteriózní thriller se od poetiky dosavadních adaptací romantických románů dost vzdaluje, bohužel to však neznamená zlepšení.
Pravda, nebo lež vznikala od roku 2020 a je příhodné, že se do kin dostává teď po úspěchu podobně laděné Pomocnice. V bizarním námětu můžeme najít stopy gotického románu i amerického erotického thrilleru 90. let, zároveň pracuje se vzorci, které jsou v dnešní době aktuální. Jeho tragédií je nicméně jeho pokus být chytrou mysteriózní podívanou, která diváka neustále překvapuje a na konci jej nechává klást si otázky a analyzovat to, co zrovna viděl. Do jisté míry se mu to i daří, byť nejspíš ne přesně tak, jak tvůrci zamýšleli.
Hlavní postavou je nepříliš úspěšná spisovatelka Lowen Ashleigh (Dakota Johnson), jejíž knihy se možná nečtou, ale její talent je rozpoznán důležitými nakladateli. Ti ji totiž osloví, aby v zastoupení dokončila další knihu z úspěšné série, jejíž autorka Verity Crawford (Anne Hathaway) se po autonehodě ocitla v katatonickém stavu. Aby pronikla do jejích poznámek, nastěhuje se Lowen do přepychového domu na samotě, kde se o nehybnou Verity a společného syna Crewa (Brady Wagner) starají její šarmantní manžel Jeremy (Josh Hartnett) a pečovatelka Anna (Irina Dvorovenko). V už tak zvláštním uspořádání narazí Lowen na skrytou flashku s rukopisem Verity, který na populární spisovatelku vrhá dost nepěkné světlo.
Vyprávění se pak rozvětví na dvě linie, z nichž jedna zachycuje Lowen v trudné domácnosti, na níž leží dávné trauma i znepokojivá a nejednoznačná situace kolem Verity. Vedle otázky ohledně okolností nedávné tragédie se Lowen také potýká s přitažlivostí k Jeremymu. Druhá linie se vrací do minulosti Jeremyho a Verity. Obě linky propojuje Lowenino pátrání a hororová atmosféra spisovatelčina příbytku, přitom dost problematicky přistupuje k postavám.
Lowen v první řadě není postavou, na kterou by se chtěl divák napojit. Už od chvíle, kdy se jejich linky začnou protínat, je evidentní, proč je Verity tou úspěšnější spisovatelkou, protože ji vidíme ve flashbacích pracovat, zatímco Lowen stráví velkou část snímku četbou Veritina osobního rukopisu a neděláním práce, na niž byla najata. Zároveň ani tak nepátrá, jako spíš podléhá tunelovému vidění. Moc nepomáhá ani to, že Dakota Johnson je v hlavní roli podivně unylá a postrádá charisma, jaké by její hrdince slušelo. Trochu to zabolí hlavně v interakcích s Hartnettem, jenž ji herecky převyšuje. Oproti tomu Hathaway si krade prakticky každou flashbackovou scénu pro sebe. Herectví je ale ten nejmenší problém.
Snímek se snaží vytvořit konstrukci záhad a v jednotlivých bodech obratu zasadit informaci, která zpětně přepisuje dosud viděné. U dobře napsaných mysteriózních thrillerů to funguje, často to ale stojí na tom, že zjevení informace dává smysl a informuje přesně o tolika věcech, aby mělo ten správný význam. Pravda, nebo lež se nicméně spokojí se vševysvětlujícími texty umístěnými v tajných úkrytech a nalezenými v ten nejpříhodnější čas, nebo vnitřními monology, jež divákovi vysvětlují, co si myslet o tom, co viděl.
To poslední se týká hlavně situace, kdy má divák poměrně jasno v tom, co se stalo, ale film potřebuje vytvořit situaci, kdy záměrně jasno nemá. Před publikem tak vyvstane několik možných verzí událostí, žádná z nich ale nedává příliš smysl. V jednotlivých verzích totiž postavy vymyslí ďábelský plán, který je nesmyslný a jenž svými dalšími kroky popírají. Zároveň se objevují motivy, které působí bizarně samy o sobě a doslova křičí, že jsou konstrukcemi autora, jenž nutně potřebuje dějový zvrat. Provede to tak způsobem, který mysteriózní fikci škodí.
Zvraty obvykle fungují tak, že vycházejí z banality, kterou hrdinové přehlédli a která má zpětně jiný a zásadní význam. Pravda, nebo lež však vymyslí celou divnou a složitou konstrukci či přidá úplně nový prvek, aby vytvořila jeden zvrat ve stavbě celého příběhu. Možná to teď zní složitě, ale není třeba se bát, že by se divák ve vyprávění ztratil. Dílo se snaží své zvraty podat co nejvíce doslova, jen to prostě celé nedává smysl.
Mnohem více ve snímku funguje vytvářené erotické dusno. Sexuálních scén není moc, tvůrcům se ale daří vykřesat z postav napětí a natočit pár funkčních momentů. Ty jsou o to působivější, že nejsou příliš explicitní, i když zároveň pracují s nahotou a tělesností. Přesto na záchranu díla nestačí.
Podívejte se také na nejlepší mysteriózní filmy podle Kinoboxu.