Oppenheim leží na levém břehu Rýna mezi Mohuči a Wormsem, v srdci vinařského Rheinhessenu. Nad zemí se nachází gotický kostel sv. Kateřiny, hrázděné domy a úzké uličky. Pod zemí je však něco, co místní přirovnávají ke švýcarskému sýru: stovky propojených i slepých prostor, z nichž některé začínají pouhý metr pod asfaltem. Turisté sem jezdí kvůli půlkilometrovému okruhu s průvodcem. Město ale žije s vědomím, že pod téměř každým domem historického jádra se skrývá další patro, a ne jedno.
Proč se celé město zakopalo pod zem Oppenheim získal ve středověku takzvané stapelrecht, právo nucené překládky zboží. Kupci, kteří pluli po Rýnu, museli ve městě zastavit a nabídnout své zboží k prodeji. Město se proměnilo v obchodní uzel, jenže nadzemní prostor byl stísněný hradbami. Řešení se nabízelo doslova pod nohama: lössovo-vápencový podklad se dal poměrně snadno kopat, a tak mezi 12. a 17. stoletím vznikala pod domy skladiště vína, obilí i dalších komodit. Bez centrálního plánu, bez koordinace; každý majitel si jednoduše razil vlastní sklep, propojoval ho se sousedem nebo šel o patro níž. Výsledkem je chaotická síť, jejíž skutečný rozsah dodnes nikdo přesně nezná. Regionální turistický web Rheinhessen pracuje s odhadem zhruba 40 kilometrů; pro občas citovaných „více než 200 kilometrů“ se v otevřených zdrojích opora nenašla.
Propad, který změnil pohled na město V osmdesátých letech minulého století se pod jednou z ulic propadlo policejní auto. Sekundární zdroje se rozcházejí, zda šlo o rok 1983, nebo 1986; podstatné je, co následovalo. Incident odhalil, že pod městem neleží jen izolované sklepy, ale mnohem složitější a rozsáhlejší systém dutin, než si kdokoli připouštěl. Město uvádí potenciál asi 600 jednotlivých podzemních zařízení jen pod historickým jádrem. Technik Michael Thomä, který podzemí zkoumal pro Deutschlandfunk , popisoval, že při běžných opravách silnic naráželi na dutiny prakticky okamžitě.
Od té doby Oppenheim žije dvojí existencí. Nad zemí je malebnou vinařskou destinací. Pod zemí řeší trvalý infrastrukturní závazek: město omezuje vjezd vozidel nad 7,5 tuny do historického centra, průběžně zajišťuje nově objevené prostory a při každé rekonstrukci počítá s tím, že lopata narazí na další nezmapovanou chodbu.
Co se v podzemí našlo a co říká o životě nahoře Kdo čeká tajemné poklady, bude zklamaný. Nejčastější nálezy jsou střepy, staré domácí vybavení a překvapivě rozsáhlá sbírka nočníků, která se stala součástí průvodcovského výkladu. Právě v tom je ale síla oppenheimského podzemí: nejde o hrobky ani lomy, ale o vrstvy každodenního městského života zachované lépe než cokoli nad zemí. Sklepy sloužily ke skladování, v časech válek jako úkryty, později jako pohodlné odpadní jámy. Každá úroveň vypráví jiný příběh, od středověkého obchodu přes třicetiletou válku až po novověkou liknavost.
Jak se tam podívat a co čeká české návštěvníky Turisticky zpřístupněný okruh měří zhruba 500 metrů, vede kolem radnice a zabere asi hodinu včetně 160 schodů. Vstup je možný jen s průvodcem, helma povinná, kočárky ani vozíky neprojdou. Poslední dohledatelný orientační ceník z roku 2022 uváděl vstupné 10,50 eur; aktuální cenu je nicméně lepší ověřit při rezervaci.
VIDEO
Z Česka je Oppenheim spíš na víkendový výlet. Autem se tam dá dojet přes dálnici A63 a silnici B420, vlakem pak linkou S6 z Mohuče v půlhodinovém taktu. Kdo hledá české srovnání, najde ho v Jihlavě s 25 kilometry chodeb nebo v Plzni, kde se pod centrem táhne téměř 20 kilometrů podzemí. Oppenheim ale překonává obojí hustotou a vrstvením, a hlavně tím, jak bezprostředně podzemí zasahuje do života nad ním.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Lukáš Jírovec