4 min

Po porodu přišlo nepříjemné překvapení. Tutlám, že jsem jen poloviční maminkou, říká Radka

Sdílet

Dennívýzva

Odmala toužila mít děti. Kdykoli měla možnost pochovat si miminko, nebo si pohrát s nějakým předškolákem, nadšeně jí využila. Jako starší pak platila v širší rodině i u matčiných kamarádek za spolehlivou chůvu. Dnes je jí pětadvacet let a konečně přišla její chvíle. Porodila krásnou holčičku. Jenže očekávané štěstí a blaženost nikde.

Mladá matka trpící doma postnatální depresí

Zdroj: Shutterstock

Po dvou dnech nepříjemných, ale velmi nepravidelných, kontrakcí ji manžel konečně vezl do porodnice. Stahy přicházely jako hodinky po pěti minutách a ona cítila, že je porod na spadnutí. Konečně sevře v náručí své vytoužené miminko. Jenže holčička byla tvrdohlavější, než čekala. Na porodním sále ji čekalo dlouhých a náročných čtrnáct hodin, které vyvrcholily klešťovým porodem. Byla už tak zesláblá, že si přála nebýt. Jakmile dcera vykoukla na svět, ona netoužila po ničem jiném, než se pořádně vyspat. Bonding sice ještě zvládla, ale myšlenkami už byla někde úplně jinde. Když malou konečně odnesli na vyšetření, přistihla se, že se jí ulevilo. A nebylo to naposledy.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Přednost dostala kariéra, ale máme i děti. Byla by škoda, aby se dvě inteligentní bytosti nerozmnožily, říká Markéta

„Editka neustále plakala. Vůbec jsem netušila, co chce. Starala jsem se, rozkrájela bych se pro ni, jen kdyby mi někdo prozradil, po čem touží. Co bylo ale ještě mnohem horší, já k ní necítila vůbec nic! Jen povinnost. Ta úžasná, vytoužená bytost, na kterou jsem se devět měsíců moc těšila, ležela vedle mě a já vůči ní byla v srdci až děsivě lhostejná. Hlavou mi jen běželo, že pro ni musím udělat to nejlepší. Jenže ta bezbřehá mateřská láska až euforie, o které se tolik vypráví, nepřicházela,“ vzpomíná na první dny mateřství Radka, která city před okolím musela hrát. Kdykoli ji do porodnice někdo přišel navštívit, naoko se tetelila blahem. Uvnitř ale dál cítila prázdno. Jinak tomu nebylo ani po propuštění domů.

Dnes je její holčičce dva a půl měsíce, vzorně přibírá a konečně začala být i usměvavá. Radka je pyšnou maminkou. Jenže s čistým svědomím by stále ještě nedokázala říct, že své dítě bezbřeze miluje. Naštěstí se jí nikdo na něco takového neptá. „Všichni to považují za samozřejmost, ale ona není. Asi jsem nějaká rozbitá, nebo co,“ přemýšlí se slzami v očích a přiznává i úvahy o návštěvě psychologa. Samozřejmě tajně. I před tím se však za své kamenné srdce stydí.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Noví sousedé na nás kvůli dětem zavolali sociálku. Důvodu jsem se musela smát, vypráví Tamara

„Vůbec to nechápu. Vždyť mám děti odmala ráda, na miminko jsem se těšila, je chtěné, tak proč to nezafungovalo? A zlomí se to vůbec někdy? Často se na sebe zlobím, brečím, jenže milovat své miminko neumím. Jsem asi poloviční matka,“ dodává zoufalá Radka.

Vztahová koučka Monika Dvořáková k příběhu říká:

Radčin příběh dobře ilustruje střet mezi idealizovanou představou mateřství a realitou, která bývá fyzicky i psychicky velmi náročná. Dlouhý, vyčerpávající porod v kombinaci s hormonálními změnami a nedostatkem spánku může zásadně ovlivnit emoční prožívání. To, že se po narození dítěte nedostavila očekávaná vlna lásky a euforie, není selhání, ale poměrně častá reakce organismu na přetížení. V některých případech se může jednat i o počínající formu poporodní deprese nebo adaptační krize, která se neprojevuje jen smutkem, ale právě i pocitem prázdna či odpojení.

Důležité je si uvědomit, že vztah mezi matkou a dítětem se nemusí vytvořit okamžitě. Na rozdíl od rozšířeného mýtu jde často o proces, který se vyvíjí postupně – skrze každodenní péči, kontakt a první reakce dítěte. Radka přitom popisuje, že se o dceru stará, má potřebu dělat pro ni to nejlepší a její stav ji trápí, což jsou všechno známky funkčního mateřského vztahu, i když emoční složka zatím není plně rozvinutá. Označovat se za „poloviční matku“ je spíš projevem vnitřního tlaku a černobílého uvažování než reálného selhání.

Největším rizikem v podobných situacích bývá stud a snaha vše skrývat. Právě pocit, že „tohle se nesmí říkat nahlas“, může vést k izolaci a prohlubování potíží. Otevřené sdílení s partnerem nebo odborníkem přitom často přináší úlevu i konkrétní řešení. Pokud se Radka odhodlá vyhledat pomoc, nejde o slabost, ale naopak o krok k tomu, aby se její vztah k dítěti mohl přirozeně rozvíjet a posilovat.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Po porodu přišlo nepříjemné překvapení. Tutlám, že jsem jen poloviční maminkou, říká Radka

Pečlivě budovaný obraz známého miliardáře se hroutí. Drtí ho mrtvý delikvent

Píseň, která dojala Česko. Charlotte Gott promluvila o posledním duetu s tátou

Umělá inteligence odhalí mrtvici ze sítnice

Měla dvoje pohlavní orgány a čtyři nohy. Neuvěřitelný osud slavné Myrtle Corbinové

Jak by podle AI vypadal Petr Čepek v roce 2026: Tahle fotografie vás donutí se zamyslet, co mohlo být