Film o inventuře ve velkoskladu porcelánu z roku 1974 jeho režisér vlastně točit ani nechtěl. Přesto se podle názoru redakce VIP život Holky z porcelánu Juraje Herze staly diváckou klasikou, jedním z těch filmů, které Česká televize reprízuje v neděli odpoledne a diváci u nich spolehlivě zůstanou. Jenže za lehkou komedií stojí dost pohnuté příběhy hlavních hrdinek. Jedna z hereček nepřežila ani dva roky po premiéře. Druhá opustila Československo a v Sydney drhla podlahy. Třetí se provdala za prezidenta. A režisér? Ten celou dobu bojoval s cenzory, kteří mu vytrhávali z filmu repliky o nemanželském dítěti.
Film, který Herz točil z donucení Juraj Herz se k Holkám z porcelánu nedostal z tvůrčí touhy. Po Morgianě měl dvouletý zákaz režírování a návrat ke kameře byl podmíněný jedinou věcí: musel natočit příběh z dělnického prostředí . Velkosklad porcelánu splňoval kvótu. Herz do něj vtěsnal svůj rukopis jen natolik, nakolik mu to režim dovolil, a ani to nestačilo.
Cenzoři málem film zakázali s odůvodněním, že z dělnických dívek udělal „prostitutky“. Konkrétně musel vystřihnout dialog, který dnes zní absurdně nevinně : „Vždyť má dítě.“ — „No a co. Důležité je, že je zdravé.“ Vadilo nemanželské mateřství, ne smysl repliky. Herz to popsal v rozhovoru pro ČT24 s hořkým nadhledem člověka, který se naučil přijímat kompromisy jako pracovní podmínku. Výsledek? Sedmadevadesátiminutová komedie, kterou diváci milují dodnes, aniž tuší, kolik z ní chybí.
Tři osudy, tři světy Eva Čeřovská — filmová Věra. Po absolutoriu na DAMU nastoupila do divadla v Hradci Králové. Tam také 18. srpna 1976 zemřela při autonehodě . Bylo jí třiadvacet, chyběly jí dva měsíce do čtyřiadvacátých narozenin. Podle záznamu Filmového přehledu je Hradec Králové uveden jako místo úmrtí i profesního působení. Kariéra, která sotva začala, skončila na křižovatce.
Lenka Kořínková — filmová Jitka. Z pětice hereček odnesla z filmu nejvíc škod, přinejmenším podle vlastních slov. V rozhovoru pro časopis Vlasta po návratu z emigrace popsala, jak ji role zaškatulkovala: lidé jí „koukali na prsa“, casting ji obsazoval do naivních a „levných“ typů. Sama mluvila o tom, že jí film „de facto zničil kariéru“ . K tomu přibyla tísnivá atmosféra normalizace a bojkot hudební skupiny, v níž působila. S manželem odjela přes Rakousko do Austrálie, kde začínala od nuly: uklízečka, pokladní, administrativa v Sydney. Konec nesvobody, ale také konec herectví.
Dagmar Veškrnová — filmová Dana. Z mladého hereckého dorostu zaujala nejvíc. V roce 1975 získala na XIII. festivalu pro mladé diváky v Trutnově cenu Malé zlaté slunce. Film jí otevřel dveře k dalším rolím a viditelnost, která ji provázela celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Pak přišel listopad 1989, Václav Havel, a v lednu 1997 svatba, po které se z herečky stala první dáma České republiky. Web Pražského hradu ji uvádí jako oporný bod Havlova pozdního života.
Odrazový můstek, nebo past? Stejný film, opačné důsledky. Veškrnové přinesl ocenění a kariérní tah. Kořínkové typecasting a frustraci, která ji nakonec vyhnala z oboru i ze země. Čeřovské nestihla role přinést vůbec nic, zemřela příliš brzy. Z dalších hereček je nejlépe doložený osud Jeleny Juklové. Ta po filmu zůstala hlavně u divadla a na natáčení vzpomínala jako na „úžasnou partu“ , žádná hořkost, žádné stížnosti. Marta Rašlová podle dostupných informací dala přednost rodině a před kamerou se objevovala stále méně. A z mužského obsazení stojí za zmínku Zdeněk Loveček, který po emigraci do USA přijal jméno Steve Lichtag a stal se dokumentaristou.
Zdroj: VIPživot.cz
Autor: Ema Richterová