Festival Sochy v ulicích každoročně v Klatovech pořádá Galerie Klatovy / Klenová. Ta také uspořádala anketu o soše, která letos veřejnost zaujala nejvíce. „Nejvíce hlasů získala Žirafa, jejímž autorem je Viktor Frič. Je vytvořena z oceli, nerezové oceli a epoxidové pryskyřice,“ informovala o nejoblíbenější soše Galerie Klatovy / Klenová .
Monumentální kinetická plastika Žirafa byla umístěna na travnaté ploše na křižovatce ulic Tyršova a Podbranská. Vypadá to, jako by se žirafa pásla v přírodě. Kinetika objektu fungovala na principu kyvadla s vychýlenou osou, což umožňovalo soše reagovat na poryvy větru či fyzický zásah diváka. Autor se tak prostřednictvím nadsázky ptal, zda by nám divoká zvířata více chyběla ve volné přírodě, nebo na jídelním lístku.
„Letos pocházela všechna díla z ateliéru Socha a prostor plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU. Festival totiž každý rok představuje tvorbu jednoho konkrétního ateliéru z řady českých uměleckých škol,“ informoval kurátor výstavy Petr Krátký z pořádající galerie. Přehlídka oficiálně skončila poslední říjnový den.
Dílo nazvané Polibek moci budilo vášně ještě před samotným zahájením festivalu Sochy na ulici Nenáviděný i milovaný prasečí muž Nejvíce lidé od začátku festivalu diskutovali o díle nazvaném Polibek moci, jehož autorem je Adam Trbušek. Obří rudé prase s šedou hlavou se při vášnivém polibku objímalo s mužem v bílém. Stálo na sídlišti U Pošty. Svým provedením mělo provokovat. A tento záměr se autorovi určitě podařil. Část lidí prasečího muže milovala, zatímco jiní ho upřímně nenáviděli. I proto v anketě neobsadil první místo. „Je mi z toho na zvracení, když jdu kolem,“ prohlásil například jeden z kolemjdoucích mužů. „To rudé prase je letos úplně nejvíc. Chtěl bych ho tady mít trvale vystavené,“ měl zase jasno Radek B .
Prasečího muže vytvořil Adam Trbušek, který se proslavil sochou obřího růžového králíka požírajícího torzo lidského těla. I přes protesty mnoha lidí je králík už 11 let symbolem plzeňského sídliště Lochotín, kde stojí. Růžový lidožravý králík se mnohokrát stal terčem vandalů a několikrát ho někdo pomaloval nacistickými i vulgárními symboly. Fotografie i záběry prasečího muže vystaveného v Klatovech už obletěly všechna tuzemská média. Jezdí se na něj dívat nejen místní, ale i lidé ze širokého okolí a vzdálenějších míst.
Další letošní specialitou byla instalace s názvem Nedotknutelnost odloučení od Františka Dvořáka. Ta totiž vynikla především za tmy, kdy červeně svítila. Dílo vzniklo přímo pro místo bývalého hostince U Slunce. Ten dříve býval tepajícím centrem společenského života. Později byl objekt přebudován na školní jídelnu a dnes už budova neexistuje. Její někdejší existenci připomínají pouze fragmenty interiéru dochované na štítu sousedního domu.
Lidé diskutovali také o díle s názvem LAST od Daniela Doležala. Antropomorfní objekt z epoxidové pryskyřice podle slov autora na sebe bere podobu boxovacího pytle, který přes veškerý tlak vzdoruje destruktivním vlivům okolí a působí jako memento budování vnitřní odolnosti. Je umístěn v Jiráskově ulici. „No a co znamená ta ohavná věc u hradeb, by mě zajímalo,“ napsala například Marcela B. „To moderní umění, to je jeden paskvil za druhým. Kde jsou ty doby, kdy umělec byl skutečný mistr,“ reagovala zase Irena N. „To je ale kýč. Kdybyste radši vysadili strom nebo nějaký pěkný keř. Ale tuhle ostudu? Asi nevíte, kam s penězi,“ doplnila Lenka V.
Nedaleko kostela sv. Vavřince a v těsné blízkosti budov bývalého gymnázia a současné obchodní akademie stál také záhadný dřevěný objekt. Jeho autorem je Benedikt Tolar. Tvarem odkazuje k nejstarším sakrálním dřevěným konstrukcím na našem území. Může ale také vyvolávat pochybnosti o původu a účelu zobrazené formy.
Vystavující umělci: Daniel Doležal, František Dvořák, Viktor Frič, Annette Frouzová, Josef Hakl, Renáta Kocmanová, Luděk Míšek, Benedikt Tolar, Adam Trbušek, David Tureček.