Na chorvatský ostrov Brač nejezdí Christoph z Frankfurtu jako člověk, který by si jednou koupil týdenní zájezd a po návratu domů začal kritizovat místní poměry. Do Chorvatska se vrací už 18 let, na ostrově si koupil dům a postupně se zapojil do tamní komunity. Právě proto ho současná proměna cestovního ruchu zasáhla natolik, že své zkušenosti popsal v otevřeném dopise. Nevadí mu samotný fakt, že Chorvatsko zdražilo. Mnohem větší problém vidí v tom, že podle něj začíná mizet poměr mezi cenou, kvalitou a tím, kvůli čemu se lidé do země dlouhá léta vraceli.
Čevapčiči za více než 600 korun Jedním z nejvýraznějších příkladů jsou ceny v restauracích. Podle Christopha se dnes mohou jednoduchá čevapčiči nebo pljeskavica prodávat za částky kolem 484 až 605 korun, zatímco steak může vyjít přibližně na 847 korun. Srovnání s Frankfurtem, odkud pochází, mu proto připadá čím dál obtížněji obhajitelné. Pokud jednoduché jídlo na Brači stojí podobně jako ve velkém německém městě, turista podle něj přirozeně začne přemýšlet, zda za své peníze skutečně dostává odpovídající hodnotu.
Nejde přitom o to, že by zahraniční hosté neměli na dovolenou peníze. Christoph upozorňuje na jiný problém. Člověk může být ochoten zaplatit vyšší cenu, pokud za ni dostane mimořádnou službu, prostředí nebo zážitek. Mnohem hůře se ale smiřuje s pocitem, že se běžná nabídka pouze výrazně zdražila, aniž by se stejně výrazně změnila její kvalita. Právě tady podle něj začíná Chorvatsko riskovat důvěru hostů, kteří se do země vracejí opakovaně.
I obyčejná sprcha už něco stojí Změnu nevnímá pouze u účtů v restauracích. Jako symbol toho, kam se podle něj místní cestovní ruch posunul, popisuje také obyčejnou sprchu u veřejné zátoky. Po dlouhá léta ji mohli lidé po koupání využívat bez dalšího přemýšlení. Dnes je na stejném místě zařízení na mince a krátké opláchnutí stojí přibližně 24 korun. Samotná částka nikoho finančně nezruinuje. Podstatnější je podle něj otázka, zda musí být postupně zpoplatněno opravdu všechno.
Právě takové drobnosti vytvářejí celkový dojem z dovolené. Člověk totiž neposuzuje destinaci pouze podle ceny hotelu nebo večeře. Všímá si i toho, jak se k němu lidé chovají, zda se cítí vítaný a jestli má pocit, že místní život stále existuje i mimo turistický byznys. Christoph vzpomíná na dobu, kdy měla turistická sezona na Brači velký význam, ale nebyla jediným smyslem každodenního života. I během léta podle něj zbýval prostor na kávu, společnou večeři, rozhovor se sousedy nebo spontánní setkání.
Německý turista se pustil do cen v Chorvatsku: Čevapčiči za 605 Kč podle něj luxusní nejsou.
Shutterstock
Po letech se znovu cítí jen jako host Do kritiky se promítá také jeho osobní zkušenost. Přestože do místní komunity investoval mnoho let, vytvořil si na Brači přátelství a ostrov začal považovat za svůj druhý domov, nyní má kvůli změně svého administrativního postavení pocit většího odstupu. Po letech, kdy se už necítil jako běžný turista, podle svých slov znovu získává dojem, že je především hostem, od kterého se očekává utrácení peněz.
A právě v tom vidí největší nebezpečí. Chorvatsko podle něj nikdy nemuselo soupeřit s nejluxusnějšími místy Středomoří. Jeho síla byla jinde. V jednoduchosti, pohostinnosti, místním životě, lidech a prostředí, kvůli kterému se hosté vraceli na stejné místo mnoho let. Brač podle něj nemusí být Saint-Tropez a obyčejná konoba se nestane luxusní restaurací jen proto, že večeře pro jednu osobu stojí kolem 2 420 korun. Stejně tak se z čevapčiči nestane luxusní pokrm tím, že jejich cena překročí šest set korun.
Vysoké ceny mohou být menší problém než ztracená důvěra Jeho dopis proto není jen stížností na drahou dovolenou. Míří spíš k otázce, co vlastně turisté za rostoucí ceny dostávají a zda se při snaze vydělat během sezony co nejvíce neztrácí něco mnohem cennějšího. Ceny restaurací se dají snížit, služby změnit a infrastruktura opravit. Mnohem složitější je přimět hosty, aby se znovu cítili vítaní, pokud jednou získají pocit, že jsou v destinaci především zdrojem příjmů.
Právě pravidelní návštěvníci přitom mohou být pro chorvatská letoviska důležitější než turisté, kteří přijedou jednou a už se nevrátí. Člověk, který určitému místu věří, doporučuje ho dál a tráví tam dovolenou rok za rokem, nevytváří pouze jeden účet v restauraci. Vytváří dlouhodobý vztah. A pokud se Chorvatsko rozhodne svůj tradiční charakter vyměnit za stále vyšší cenovky, může být nakonec právě ztráta takových hostů tou nejdražší položkou ze všech.
autorský text, Totalcroatianews