4 min

Některé jistoty nelze obětovat jen proto, že se změnila atmosféra

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Na pozadí prudkých proměn veřejného prostoru i lidského myšlení cítím potřebu připomenout něco prostého: člověk, vztahy ani církev nedozrávají ve zrychleném režimu. Pohybuji se mezi lidmi různého vzdělání, sociálního postavení,…

Některé jistoty nelze obětovat jen proto, že se změnila atmosféra

Zdroj: Proboha!

Na pozadí prudkých proměn veřejného prostoru i lidského myšlení cítím potřebu připomenout něco prostého: člověk, vztahy ani církev nedozrávají ve zrychleném režimu.

Pohybuji se mezi lidmi různého vzdělání, sociálního postavení, jazyků, světonázorů a pestrého vztahu ke křesťanství a římskokatolické církvi. Mám velké privilegium, že žiji obklopen lidmi, kteří jsou bez ohledu na své povolání a poslání vlastně docela obyčejní. Někdo dělá teologii, někdo je kněz, řeholník, někdo má restauraci a hotely, někdo je exaktní vědec, někdo má olivový háj, někdo pěstuje jablka a vinnou révu, někdo je umělec, někdo si každou chvíli volí jinou životní cestu. Všechny spojuje víra v to, že má cenu se starat o místo, kde žijí, pomáhat druhým, být dobrovolníky tam, kde je to potřeba, a do nikoho a ničeho – řečeno po našem – nerýt.

Změna není sprint

Co ale také mé přátele sjednocuje a čeho si všímám i já, je rychlost změn veřejných názorů a postojů k důležitým otázkám lidského života, které se dotýkají i nás, křesťanů. Mám na mysli například fenomén partnerských vztahů, manželství, sexuální – či lépe řečeno „celostní“ – orientace, věrnosti ve vztazích, vztah k početí a eutanázii, výchovu dětí a mládeže a nekonečně široké spektrum fenoménu sexuality, transsexuality a genderu. Dynamika změn části společenského diskurzu je tak velká, že ji nestačí monitorovat, natož analyzovat odborníci, tím spíš laická veřejnost.

Blokoval by Trump papeže na hranicích? Otázkou je, jestli k cestě dojde

To, co se donedávna měnilo postupně a pomalu, dnes požaduje o řád rychlejší tempo změn. Jenže takové přizpůsobení není snadné a vůbec se netýká jen starých nebo „nevzdělaných“ lidí. Vědomí a pocit určité jistoty, bezpečí, klidu a stability nejsou něčím, za co by se lidé měli stydět nebo omlouvat. Jednou z funkcí státu jako správce veřejných věcí je právě ochrana základních jistot a pochopitelně lidských práv a výsad, které jsme zdědili po předcích. Dost podobně na tom jsou i velké církve a další velké náboženské společnosti. Jistě, post-komunistická společnost musí leccos dohnat, ale takový běh nemůže být sprint, ale ultramaraton. Důležitější je vůle a trpělivost než síla a rychlost.

Evangelium nelze přepsat podle nálady doby

Církve pochopitelně musí aktualizovat Boží poselství, jímž se Bůh obrací na všechny lidi bez výjimky. Musí novým způsobem číst Bibli, vykládat ji jazykem, jemuž porozumí všichni, kteří se dostanou do kontaktu s Božím slovem. Církve jaksi z nezbytí musí dělat malé, jisté a bezpečné kroky směrem k budoucnosti.

Lze však jen stěží očekávat, že by se tyto instituce měly v otázkách mezilidských vztahů či sociální praxe vzdát všeho, co doposud formovalo jejich teologické dědictví. Ani církve, ani jejich představitelé, ani křesťané bez konkrétního povolání k nějaké službě nemohou relativizovat Boží slovo a podbízet se společnosti tím, že v rámci „moderního“ světového názoru udělají z Božího tajemství pexeso a z církve kulturní organizaci s duchovní polevou. Tohle se, věřím, nikdy nestane. A ty církve, které se o to pokusily, už neexistují.

Kristus ukazuje své rány a prokazuje jimi svou totožnost. Ukažme je i my a hledejme je ve světě

Ježíšovo několikaleté veřejné působení s jeho činy, promluvami, zázraky, smrtí, zmrtvýchvstáním a následné sepsání evangelií a dalších novozákonních knih potřebovalo 2000 let, aby z něj lidé celého světa něco přijali, a podle toho změnili a uzpůsobili svůj život. Snad každý z křesťanů ví, že to není nikdy snadné, ba naopak. Opora toho, co je tradiční a vyzkoušené, není nějakou nostalgií ani konzervatismem. Křesťané jsou povoláni, jak říkal svatý Pavel, všechno zkoušet a toho, co poznají jako dobré, se držet (První list Tesalonickým, 5. kapitola). Jen těžko ale mohou z evangelia vypreparovat to, co je v něm podstatné.

Církev je a patrně bude jednou z mála globálních organizací, která bude lidem nabízet osobní setkání, reálný život na půdorysu církevního společenství, škol a dalších institucí. Domnívám se, že to bude právě církev, která lidem pomůže poodstoupit z virtuálního světa, v němž se změny bez odpovědnosti dají dělat doslova kliknutím myši. Na skutečně mezilidské úrovni, kde se lidé vidí tváří v tvář, jsou si vědomi své fyzičnosti, své povahy, hlasu, gest, vůně a emocí, nelze žádné změny uspěchat.

Mezi skutečnými lidmi z masa a kostí jdou věci pomalu, rodí se pomalu a pomalu zrají. Tou nejtypičtější je přece láska a přátelství. Ani jedno nemůže zítra jen proto, že si to někdo na Facebooku či Instagramu myslí, znamenat úplně něco jiného než dosud. A díky Bohu za to.

Reklama

Další články z Proboha!

Tlak na výkon nám bere schopnost žít naplno v přítomném okamžiku

Zničená socha i nekonečné hledání pokoje. Medžugorský apel na mír rezonuje dnes více než kdy jindy

Při prázdninovém putování do bosenského Medžugorje jsem zachytila moment, kdy restaurátoři nanášeli...

Petr Macinka chce pořádat tiskové konference pro „alternativní“ média. Sám z jejich prostředí pochází

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) opět neumožnil novinářce Zdislavě Pokorné vstup na tiskovou...

Žák poslušný, úspěšný nebo prospěšný? Škola nutně potřebuje rozvíjet charakter, nejen měkké dovednosti

Přemýšlíme dnes usilovně o výchově osobnosti ve škole – a nejen proto, že nás k tomu vede nové RVP, ale...

Ježíš nebo Caesar? Jak četli knihu Zjevení raní křesťané

3. díl série Zjevení Pokud chceme, bereme knihu Zjevení vážně, musíme začít u faktu, který nám uniká,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Některé jistoty nelze obětovat jen proto, že se změnila atmosféra

Třetina občanů je chudá, hrozí krize. Vyřeší problémy malé země muž s motorovkou?

Přicházejí vždy ve třech „Tři sestry“ z Hořejšího jezera mohou během minut potopit i obří loď

Místo přesnídávky lžička drogy. Karolína přežila drogové doupě i 22 ran vařečkou kvůli Bibli

KVÍZ: Vanilka, gouda i ušanka. Poznáte zemi podle typického produktu? Druhou otázku dají jen znalci

Už čtyři z šesti dětí odmítají jméno Pitt. Zahara a Maddox podali žalobu, v září rozhodne soud