Zprávu zveřejnil portál The Aviationspace. Opírá se o vyjádření Samira V. Kamata, bývalého šéfa indické Organizace pro obranný výzkum a vývoj (DRDO), podle kterého systémy Akash poputují do dvou středoasijských republik. Kolik baterií to bude a za jakou cenu, nikdo nezveřejnil. Celá věc tak zatím stojí na slovech jediného, byť velmi dobře informovaného člověka. Bez počtů se navíc nedá odhadnout, o jak velký kus trhu Rusko skutečně přichází.
Tři střely na podvozku: co Akash umí proti letadlům
Akash vyvinula DRDO a vyrábějí ho dva státní podniky, Bharat Dynamics Limited a Bharat Electronics Limited. Jde o mobilní systém střel země-vzduch. Exportní katalog DRDO uvádí dosah od 3 do 25 kilometrů, takže úplně blízké cíle leží mimo jeho pásmo. Bojová hlavice váží 55 kilogramů. Samohybný odpalovač nese tři střely a baterie dokáže sledovat a napadat několik cílů najednou.
Systém je stavěný na ochranu většího prostoru. Čínský HQ-17AE a ruský Tor-M2 obvykle doprovázejí mechanizované kolony a kryjí jejich bezprostřední okolí. Pro armádu, která potřebuje pokrýt plochu a nejen jednotku v pohybu, je to podstatný rozdíl.
S nejlepšími západními systémy Akash nesoupeří. Jeho zákazníky jsou státy, které v Evropě nebo v USA nakupovat nechtějí nebo nemohou, a pro ty je dostupnější cenou i politicky. Norsko-americký NASAMS, který používá řada zemí NATO, má podobný dosah a dostup 6,5 kilometru. Německý IRIS-T SLM podle Bundeswehru účinně zasahuje až do vzdálenosti 40 kilometrů a díky síťové architektuře brání prostor ve všech směrech.
Kdo v Moskvě nahlas mluví o vytlačování z tradičních trhů
Kreml oficiálně neprotestoval a ruské ministerstvo obrany se k věci nevyjádřilo. Veřejně doložená je ostrá reakce autorů blogu bmpd. Ten je neoficiální, ale v oboru vlivný a má vazbu na moskevské Centrum pro analýzu strategií a technologií (CAST). Jeho autoři popisují indické dodávky jako vytlačování Ruska z tradičních odbytišť. Zprávy o zuřící Moskvě je proto potřeba číst s rezervou, protože mluví analytici napojení na zbrojní komunitu, ne ruský stát.
Jejich nervozita má přesto věcný základ. Se zbrojním kontraktem přicházejí roky servisu, dodávek náhradních dílů, modernizací a výcviku obsluhy a s nimi i politický vliv. Když Tádžikistán nebo Turkmenistán sáhne po indickém systému, Moskva přichází o tržby i o páku. Jednorázový nákup by se dal přejít. Kdyby se z něj stala souvislá řada zakázek a servisních smluv, Rusko by ztrácelo pozici hlavního správce vojenských kapacit ve svém sousedství.
Indie zatím nedokáže nahradit ruskou nabídku ve všech kategoriích zbraní. V protivzdušné obraně střední třídy ale už má vlastní produkt, státní podporu exportu a ochotu vycházet odběratelům politicky vstříc.
Dohoda, kterou Rusko samo podepsalo, počítá s vývozem do třetích zemí
Vojensko-technická spolupráce Indie a Ruska patří k nejhlubším na světě. Indické vládní dokumenty popisují rámec na léta 2021 až 2031, který zahrnuje společný výzkum, vývoj, výrobu i podporu zbraňových systémů. Společné prohlášení z indicko-ruského summitu jde ještě dál a výslovně počítá s výrobou v Indii a s následným vývozem do „přátelských třetích zemí“. Moskva po desetiletí posílala do Dillí hotové zbraně i technologie a průmyslové know-how, aby si udržela věrného odběratele. Indie mezitím získala vlastní výrobní a exportní kapacity a začala je využívat i mimo domácí trh.
Ve fiskálním roce 2024/25 dosáhl indický obranný export rekordních 23 622 crore rupií, v přepočtu zhruba 65 miliard korun. Akash patří k jeho vlajkovým produktům.
Prvním zahraničním odběratelem byla podle dostupných informací Arménie, tedy rovněž postsovětská země. V roce 2022 objednala patnáct systémů za přibližně 720 milionů dolarů, asi 16,5 miliardy korun. Na jeden systém tak připadá zhruba 48 milionů dolarů. Tádžikistán a Turkmenistán by byly dalšími zákazníky z bývalého sovětského prostoru.
Tádžikistán už předvedl i čínský HQ-17AE, Turkmenistán celou trojici
Ani jedna z obou republik nesází na jediného dodavatele. Tádžikistán v únoru 2025 veřejně ukázal čínský HQ-17AE, exportní systém odvozený z rodiny Tor. Dokáže navádět čtyři střely na čtyři cíle současně a proti stíhacím letounům má dosah 15 až 20 kilometrů. Turkmenistán vystavil na vojenské přehlídce čínské systémy FM-90, FD-2000 a KS-1A. HQ-17AE a FM-90 jsou dva odlišné typy s jinými parametry, i když oba pocházejí z Číny.
Smíšená výzbroj umožňuje vrstvit obranu do různých výšek a vzdáleností a zároveň snižuje závislost na jedné mocnosti. Vyžaduje ovšem složitější logistiku a náročnější výcvik obsluhy. Turkmenistán má rozkládání sil zakotvené přímo v zahraniční politice: jeho oficiální neutralita a důraz na suverenitu vedou k tomu, aby bezpečnost země nestála na jednom partnerovi.
Indie tyto vztahy soustavně rozvíjí. V červnu 2025 jednal indický ministr obrany s tádžickým protějškem o pokračování obranné spolupráce. Ve stejném roce se indická diplomacie sešla se středoasijskými ministry zahraničí a na programu byla i bezpečnost.