6 min

Manželovy hlášky o pomoci v domácnosti mě vytáčí doběla. Odmítám být chycená v pasti výchovy z minulého století, říká Adéla

Sdílet

Dennívýzva

Donedávna pilně plnila všechny své povinnosti. Starala se o děti, domácnost, vařila, nakupovala… A nevěděla přitom, kde jí hlava stojí. Říkala tomu ženský úděl. Však to tak dělala i její maminka, babička, prababička... Tomu je teď ale konec. Stačil jediný webinář, aby svůj postoj radikálně přehodnotila. Jen manžel její nové naladění ne a ne pochopit.

Hádající se pár a úklid

Zdroj: Shutterstock

My ženy jsme často jako křeček v kolotoči. I když padáme únavou, neustále dál dupeme a neseme na bedrech stěžejní část péče o děti i domácnost. Nosíme v hlavě pojmy jako ženská práce nebo ženský úděl. A partnerům pak tleskáme za jakékoli odlehčení od tohoto břemene. Ani Adéla nebyla jiná. Jako maminka dvou školních dětí ještě donedávna svědomitě zastávala všechny své role v domácnosti. Od vychovatelky a učitelky přes kuchařku a uklízečku až po strážkyni rodinného kalendáře a taxikářku. Její muž se jen vezl. Když se párkrát do týdne uvolil, aby jí s velkou slávou pomohl, div že mu netleskala. Má to ale hodného muže, když jí pomůže, pochvalovala si. Dnes už ale ví, jak moc byla zaslepená. Oči jí otevřel až odkaz, na který klikla úplnou náhodou. Vedl na webinář, jehož jméno si už úplně přesně nepamatuje. Ví jen, že nabízel ženám nalezení klidu, který ona dávno neznala.

„Ten den mě vytočily děti, zapomněla jsem koupit dárky pro švagrovou, doma byl děsný binec a navrch mě naštval šéf. Prý vypadám příliš unaveně a má pocit, že bych se měla víc usmívat. Tak jasně že měla! Jenže když melete z posledního, síla zvednout koutky vzhůru leckdy chybí,“ durdí se Adéla, která netoužila po ničem jiném, než zavřít se v koupelně s napuštěnou vanou. Jenže neměla nárok. Čekalo ji ještě perné odpoledne i večer. Ostatně jako každý den. A tak doufala, že ji webinář puštěný při uklízení kuchyně aspoň trochu pomůže vypnout hlavu od kolotoče starostí. Rozhodně od něj však nečekala, že jí úplně změní pohled na život.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Syn nás sobecky připravil o životní událost, nóbl večeří tohle už tuhle zradu neodčiní, zlobí se Magda

„Za tu hodinu mi došlo, jakého dělám v domácnosti otroka. Proč mám mít všechno na starosti jen já? Vždyť v ní žije i Tomáš, můj muž! Stejně tak je i otcem našich dvou dětí. Proč tedy z valné většiny všechno od A do Z leží na mně? Najednou jsem prozřela! Neexistuje nic, jako je pomoc s uklízením, vařením, s dětmi, vymýšlením dárků! To je tak nespravedlivé, naložit všechno na záda ženy! Dnes už se situace změnila. Dávno není ve všech domácnostech chlap jediným živitelem rodiny. Žena chodí stejně tak do zaměstnání. Já třeba nosím domů velmi podobnou výplatu. A jako se téměř rovným dílem dělíme o výdělek, měli bychom si rovným dílem rozdělit i ostatní starosti,“ prozřela Adéla a hned začerstva se snažila předat poselství dál. Svému manželovi. Jenže ten na ni hleděl dost nechápavě.

„Hned se začal hájit, že mi s domácností i dětmi přece pomáhá. Ale to právě uhodil hřebíček na hlavičku. Jaký pomáhá? Mně! Proč by to měla být primárně starost ženy? Už dávno nežijeme v první republice! Dokud to muži nepochopí a nepřevezmou i za tuhle sféru života spoluodpovědnost, my ženy nikdy nebudeme v pohodě, jak si oni přejí. Unavená žena se nemůže uvolněně usmívat, být skvělou milenkou, chápavou partnerkou. Kdyby se muži zapojili do chodu domácnosti skutečně naplno, ne jen pomáhali, bylo by to o něčem jiném. Měli by vědět, kde mají děti oblečení, jaké dostali ve škole úkoly, že je koš s prádlem plný a jak funguje pračka. Zkrátka nebýt doma jen hosty s all exclusive. A sem tam vítězoslavně přidat ruku k dílu a očekávat aplaus,“ zlobí se Adéla, jenže její muž tohle zatím chápat odmítá.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Kritizoval jsem manželčiny špeky, teď mě za to stihl trest, říká David

„Webinář si poslechnout nechce, odmítá o tomhle smýšlení vést debatu. Prý nemá na feministické řeči náladu. Jak to udělat, aby pochopil, oč mi jde? Proč jsem najednou alergická na hlášku, že mi s něčím pomáhá. A jak chlapa naučit převzít spoluodpovědnost, naučit se myslet jinak? To už ve webináři nazmiňovali,“ dodává bezradná manželka, která se kvůli tomu po prozření cítí ještě hůř, než předtím. Když žila podle staletími nastaveného vzorce.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:

Je pravdou, že mnoho z nás vyrůstalo v dřívějším tradičním modelu mužských a ženských rolí a povinností. Tento model měl své logické opodstatnění v době, kdy muži zajišťovali pro rodinu obživu a existenční zabezpečení, zatímco ženám příslušela péče o děti a domácnost. Současná doba tuto asymetrii značně změnila a rovnoprávnost učinila z žen odbornice ve svých profesích s adekvátním výdělkem.

Adéla si uvědomila, že pokud oba partneři přispívají do rodinného rozpočtu stejnou měrou, bylo by logické, aby se i muž více podílel na chodu domácnosti a péči o dítě. Tyto potřeby jsou ovšem značně individuální. Jsou ženy, kterým intenzivní mateřství vyhovuje, nebo respektují mužovo časové pracovní vytížení. Existuje mnoho faktorů, které neumožňují rozdělení činností přesně půl na půl. Vše záleží na domluvě a vzájemném respektu k tomu, co druhému více vyhovuje nebo co mu jde lépe.

Adéla je unavená a přetížená převzetím tradičního scénáře, který manželovi samozřejmě vyhovoval, a teprve webinář ji inspiroval k představě jiného způsobu společného fungování. I tento její pocit však může být pouze subjektivní. Pokud v rané fázi rodinného života ochotně naskočíme do tradičního modelu a dovolíme mu stát se normou, o to obtížněji se později nastavují nové hranice. Riziko spočívá v nahromaděné negativní energii, kterou do opožděného vyžadování těchto změn vložíme, protože to komplikuje jejich přijetí u toho, od koho potřebujeme spolupráci.

Adéla by proto neměla příliš tlačit. Na současném modelu fungování se podílela sama a není divu, že je manžel zaskočen. Zvláště když sama Adéla připouští, že jí manžel „pomáhá“ několikrát týdně. Návod, jak změny zavést do praxe, webinář neposkytl. Snad proto, že partnerská komunikace a především způsob, jakým si partneři své potřeby sdělují, jsou v každém vztahu individuální.

Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Manželovy hlášky o pomoci v domácnosti mě vytáčí doběla. Odmítám být chycená v pasti výchovy z minulého století, říká Adéla

Prezident zareagoval na žádost Babiše, aby mlčel. Pavlova odpověď se mu nebude vůbec líbit

Laďka Něrgešová má za sebou vzácné okamžiky s dcerou. Pro nemocnou mámu jsou tyto milníky největší výhrou

Velký test medů 2026: Porovnali jsme 7 produktů z českých obchodů a našli zcela nečekaného vítěze

Město mrtvých mizí v nové Káhiře. V hrobkách se přitom stále bydlí, pracuje i hraje fotbal

Jediný komentář pod fotkou Krainové jí obrátil život naruby. Učitelka popsala, co následovalo