Na konferenci Air, Space & Cyber v polovině září 2026 stál před novináři model Vectisu v plné velikosti. Ron Fehlen, který program v divizi Skunk Works vede, při něm ukázal na místo, kde se hřbet trupu propadá do tvaru písmene V a mizí v něm otvor pro přívod vzduchu k motoru. Za tímto klesajícím kanálem pokračuje esovitý tunel vedoucí k turbofanu Williams FJ44-4 s tahem přes 16 kN. Právě tahle část stroje byla na renderech dosud záměrně vynechaná.
Proč Lockheed schoval sání do hřbetu a co k tomu nepřiznal
Proudové letouny obvykle nasávají vzduch bočními otvory nebo horním vstupem, který nad obrys trupu více či méně vystupuje. Vectis má sání zapuštěné hluboko do konstrukce, odtud označení „potopené“. Fehlen k tomu uvedl dva důvody: hladký hřbet bez vystouplého nástavce klade menší aerodynamický odpor, což se přímo promítá do doletu, a vstup umístěný daleko od země výrazně snižuje riziko nasátí kamínků nebo úlomků při provozu z provizorních ploch. Druhý bod je zásadní pro koncept rozptýlených operací, tedy pro létání z míst, která nemají kvalitu běžné letecké základny.
Třetí přínos Lockheed výslovně nepotvrdil, i když k němu tvar sání jednoznačně vede. Hluboké zapuštění v kombinaci s esovitým kanálem brání radaru v přímém pohledu na lopatky kompresoru, které patří u každého proudového letounu k nejsilnějším odrazovým plochám. Mlčení o radarové nenápadnosti je u stroje z dílny Skunk Works čitelné samo o sobě.
Tvrzení, že takové sání dosud nikdo nepoužil, platí v úzkém rámci amerických bojových dronů třídy CCA. Žádný z veřejně odhalených konkurentů nespojuje takto hluboko zapuštěný vstup s bezocasou konfigurací typu lambda. Sám Fehlen připomněl, že princip má ve firmě dlouhou tradici, a odborné zdroje v téhle souvislosti odkazují na experimentální demonstrátor P-175 Polecat z první dekády tisíciletí.
Pět prototypů za vlastní peníze, první díly jsou ve výrobě
V dubnu 2024 vybralo americké letectvo pro úvodní fázi programu Collaborative Combat Aircraft dvě jiné firmy: General Atomics s dronem FQ-42 Vengeance a Anduril s FQ-44 Fury. Oba stroje mají výrobní kontrakty i oficiální vojenská jména. Lockheed neuspěl, a přesto program nezastavil, naopak ho interně rozšířil na pět prototypů. První kus se podle Fehlena fyzicky staví, díly jsou ve výrobě a první let je naplánovaný na konec roku 2027. Zbývající čtyři stroje mají posloužit k testům a k rozběhu sériové výroby, pokud se najde odběratel.
Vectis měří kolem 10,4 metru a v rozpětí má zhruba 11,6 metru, takže se rozměrově drží spíš u menší kategorie. Maximální vzletová hmotnost kolem 5 670 kilogramů ukazuje, že tohle není těžký nosič zbraní, ale podzvukový stroj postavený kolem jediné vnitřní zbraňové šachty, jejíž rozměry Lockheed nezveřejnil.
Propagační video naznačuje odpálení střely podobné AIM-120 AMRAAM a dvojici řízených pum připomínajících GBU-53/B StormBreaker. Integraci konkrétní munice ale výrobce nepotvrdil, takže záběry zatím fungují hlavně jako ukázka toho, k čemu by se šachta hodila.
Cenový strop 500 milionů korun za kus zatím nikdo neověřil
Americké letectvo u programu CCA opakovaně mluví o ceně kolem 500 milionů korun za jeden stroj. Fehlen tvrdí, že Vectis se do téhle hranice vejde díky komerčnímu motoru, digitálnímu vývoji a jednodušší výrobě. Smlouva ale neexistuje a firma nezveřejnila žádné podklady o nákladech, takže je to zatím jen tvrzení výrobce, který chce zaujmout na veletrhu.
Konkurenti z první fáze CCA stavějí na rychlosti zavádění, modularitě a ceně. Vectis sází na přežitelnost, a hluboko zapuštěné sání je nejviditelnější částí téhle volby. U stroje, který má letět před F-35 do silně bráněného vzdušného prostoru, je schopnost vrátit se domů hodnotou sama o sobě, jenže právě ta bývá to první, co se z požadavků vyškrtá, když se tlačí na cenu.
Zatímco Američané teprve pojmenovávají, čínský GJ-11 už létá s J-20
Čína má ve vzduchu víc veřejně doložených stealth bezpilotníků typu létajícího křídla než Spojené státy. Dron GJ-11 byl v listopadu 2025 zachycen ve formaci s J-20 a J-16D, tedy v reálné spolupráci s pilotovanými stíhačkami, a další velký stealth program WZ-X se podle satelitních snímků testuje od léta 2026.
Vectis míří do jiného segmentu. Je to menší bojový dron optimalizovaný pro spolupráci s F-35, který řídí člověk buď z kokpitu stíhačky přes dotykové rozhraní, nebo z pozemní stanice. Využívá řídicí platformu MDCX a Lockheed u něj nedeklaruje plně autonomní boj bez lidského dohledu, člověk zůstává v rozhodovací smyčce. Létat přitom stroj dokáže i samostatně, bez přímého spárování s pilotovaným letounem.
Firma otevřeně mluví o Americe a jejích spojencích a zájem se už rýsuje: Nizozemsko vstoupilo do amerického znalostního programu CCA kvůli integraci s F-35. Bez kontraktu je ale realistické počítat se zavedením do výzbroje nejdříve na přelomu dekády, spíš v první polovině třicátých let, a to jen tehdy, pokud Lockheed uspěje v některé z dalších soutěží CCA. Pro Česko, které F-35 pořizuje a jehož podnik LOM Praha uzavřel s Lockheedem dohodu o průmyslové spolupráci, jde o téma nejdříve druhé poloviny třicátých let.