4 min

Jeden mluví o úspěšném summitu, druhý o diplomatickém výprasku. Vláda s Hradem se neshodnou na ničem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Česká zahraniční politika se v Ankaře neztrapnila před spojenci. Ztrapnila se sama před sebou.

Jeden mluví o úspěšném summitu, druhý o diplomatickém výprasku. Vláda s Hradem se neshodnou na ničem

Zdroj: Pražský hrad

Obsah článku

Stát, který potřebuje na aliančním summitu mluvit jedním hlasem, přijel se dvěma megafony namířenými proti sobě. A nejhorší na tom není, že prezident a premiér hodnotí summit odlišně. Nejhorší je, že se na společné řeči nedokážou shodnout ani v otázce, kdo vlastně smí za Česko otevřít ústa. Andrej Babiš mluví o „velmi pozitivním“ summitu, Petr Pavel o diplomatickém výprasku. Obě verze žijí vedle sebe jako dvě paralelní reality jednoho státu. A obě jsou politicky účelové víc, než by si kterýkoli z aktérů přiznal.

Dvě verze jedné Ankary

Institucionální rozpad české bezpečnostní politiky se nedá schovat za diplomatické fráze. Když premiér po summitu prohlásí, že partnerům „vysvětlil naši pozici“ a slíbil navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun, a prezident ve stejném týdnu varuje před rolí černého pasažéra Aliance, nejde o rozdíl v důrazu. Jde o dvě neslučitelné diagnózy téhož pacienta. Jeden tvrdí, že pacient běhá maratony, druhý mu píše doporučení na JIP.

Babišův „úspěch“ přitom stojí výhradně na jeho vlastním hodnocení. Žádný spojenecký aplaus rešerše nedohledala. Pavlův „výprask“ zase naráží na problém s důkazem: Trump v Ankaře veřejně útočil na Španělsko, ne na Česko. Generální tajemník Rutte na tiskové konferenci jmenoval jiné zaostávající státy. Pokud Pavel Trumpovu formulaci o „jedné specifické výjimce“ vztahuje na Česko, je to politická interpretace, ne doložený fakt. Oba aktéři tedy staví příběh na písku. Jenže to neznamená, že problém neexistuje.

Spor, který nezačal v Ankaře

Kořeny konfliktu sahají minimálně do ledna 2026 a summit je pouze jejich nejviditelnější symptom. Aféra kolem zpráv ministra zahraničí Macinky prezidentovi, spor o jmenování Filipa Turka ministrem, zrušené koordinační schůzky nejvyšších ústavních činitelů. Každá z těchto epizod by sama o sobě byla zvládnutelná. Dohromady tvoří obraz systematického rozkladu komunikace mezi Hradem a Strakovou akademií.

Že to není jen rétorika, dokládá tvrdý fakt: o tom, kdo pojede na summit NATO, musel rozhodnout Ústavní soud. Předběžným opatřením vládě uložil zajistit prezidentovu účast v oficiální delegaci. Když musí soudci řešit, kdo smí zastupovat stát na bezpečnostním summitu, není to ústavní spor. Je to politická groteska s ústavními kulisami. Macinka přitom celou dobu rámoval Pavlovu roli jako „lídra opozice“. Průhledný manévr, který měl delegitimizovat prezidentovu přítomnost v Ankaře ještě dřív, než letadlo vzlétlo.

Slovenské zrcadlo

Nejostřejší kontrast nabízí pohled přes východní hranici. Slovenský prezident Pellegrini před summitem demonstrativně vystoupil s premiérem Ficem a ministrem Blanárem ve sladěné pozici. Po summitu mluvil o tom, že Slovensko je „důvěryhodný a akceptovaný partner“. Lze namítnout, že slovenská jednota je křehká a účelová. Jistě. Ale i účelová jednota je pro spojence čitelnější než upřímný chaos.

Česko v Ankaře nepředvedlo ani jednotu, ani konstruktivní neshodu. Předvedlo dvě paralelní zahraniční politiky, z nichž každá popírá existenci té druhé. Pro aliančního partnera, který potřebuje vědět, s kým jedná a co Česko skutečně slíbí, je tohle horší varianta než otevřený spor o konkrétní čísla. Spor o čísla se dá vyřešit. Spor o to, kdo je legitimní mluvčí státu, signalizuje něco hlubšího.

Pět procent jako lakmusový papírek

Haagský závazek pěti procent HDP na obranu do roku 2035 je pro Česko politická fikce, dokud vláda nepředloží střednědobý plán. Babiš v Ankaře slíbil dvě procenta na příští rok. Pavel už v březnu kritizoval, že chybí výhled na roky 2027 a 2028, natož trajektorie k pěti procentům. Obě strany mají kus pravdy: vláda rozhoduje o rozpočtu, prezident má právo upozorňovat na nesoulad mezi závazky a realitou.

Jenže právě tady se ukazuje, proč je rozpad koordinace tak nebezpečný. Bez fungujících schůzek nejvyšších ústavních činitelů nemá kdo sladit rozpočtovou realitu s aliančními sliby. Babiš na otázku, zda obnoví koordinační schůzky s Pavlem, odpověděl: „Nemám na ně čas.“ Řečnická otázka: na co má premiér čas, když ne na bezpečnost státu?

Hádka, kterou nikdo neslyšel

Paradox celého příběhu je, že spojenci si českého vnitřního sporu skoro nevšimli. Mezinárodní agentury psaly o Trumpovi, Španělsku, Ukrajině, Íránu. Česko se v hlavních výstupech summitu neobjevilo ani jako problém, ani jako vzor. Babišovo tvrzení, že se ho partneři ptali, co na summitu „proboha Pavel dělá“, zůstává nedoložené. Jména odmítl uvést.

Česko se tedy v Ankaře nehádalo se spojenci nahlas. Hádalo se samo se sebou, tiše, ve vlastní delegaci, před vlastními kamerami. A to je na celém příběhu to nejsmutnější: ani ta ostuda nebyla dost velká, aby ji někdo venku zaregistroval.

Zdroj: Kontext24

Autor: Vojtěch Havelka

Reklama

Další články z Kontext24

Diskriminační rodinná politika vlády: Rodiny s letos narozenými dětmi mají smůlu, více peněz nedostanou

Jsou prezidentské volby předem prohraný boj? Pavel má auru neporazitelného, kvalitních kandidátů máme ale více

Česká prezidentská volba se nerozhoduje v roce 2028, ale právě teď, a rozhoduje se tím, že se nikdo...

Dehonestující kampaň „Antipavel" je i pod Babišovu úroveň. Přiznat prohru ale nedokáže

Česká vláda nevede s prezidentem spor. Vede proti němu válku, ve které se současně stylizuje do role oběti.

Macinka jde sám proti sobě: Sliboval, že nebude omezovat novináře, teď ale dělá pravý opak

Ministr zahraničí dal v lednu veřejný slib. V červenci ho vlastními rukama rozcupoval, a tváří se, jako by...

Pražská politika má spoustu problémů. Přímá volba primátora ale žádný z nich nevyřeší, a ještě by přidala další

Přímá volba primátora je politická fikce, která se tváří jako reforma, ale neřeší jedinou skutečnou závadu...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kontext24

Kontext24.cz přináší publicistické články, komentáře a analýzy zaměřené na domácí i zahraniční politiku, ekonomiku a společenské události. Nezaměřuje se pouze na samotné zprávy, ale především na jejich širší souvislosti, dopady a možné scénáře dalšího vývoje.Vedle aktuálních témat se věnuje také...

Jeden mluví o úspěšném summitu, druhý o diplomatickém výprasku. Vláda s Hradem se neshodnou na ničem

Klíčová pojišťovna pod tlakem: firma po ní chce obří sumu. Do sporu se vložila Bradáčová

Pes vnímá lidské emoce přesněji, než jsme si mysleli, ukazuje nový výzkum

Syn Louise de Funèse slaví 77 let. Olivier hrál v šesti filmech, pak ale herectví definitivně opustil

Tichý protest reprezentantů zaujal svět. Při hymně gestem upozornili na křivdu

Silačky ve skalách odhodily oblečení. Vzpěračky chystají další svůdný kalendář