Jan Grolich překročil další hranici předvolebního boje. Jihomoravský hejtman, předseda lidovců a senátní kandidát se vloupal do centrály ANO, ukradl video a odnesl ho do bezpečí dřív, než mohlo Alence, Andreji Babišovi a Karlu Havlíčkovi způsobit další ostudu. Žádné tiskové konference, žádné právní rozbory, žádná zoufalá snaha vysvětlovat internetu, že to vlastně všichni pochopili špatně. Když se komunikační katastrofa řítí na nejsilnější vládní hnutí, přichází Pan Kšiltovka. Černá mikina, kapuce, lehce provinční špionážní výraz a mise, vedle níž vypadá získávání tajných dokumentů jako účetní rutina. Materiál bylo třeba odcizit, odstranit a hlavně zařídit, aby se veřejnost nedozvěděla, co ANO samo předtím poslalo veřejnosti.
Akce musela být připravena důkladně, protože centrála ANO není žádná nádražní úschovna. Všude číhají fotografie předsedy, stranické rekvizity a v kritickém místě dokonce Karel Havlíček. Naštěstí pouze z kartonu, což se pro bezpečný průchod ukázalo jako ideální varianta. Papírový Havlíček neklade odpor, nepřidává žádnou repliku a především nemůže pronést nic, co by bylo nutné o hodinu později stáhnout z internetu. Pan Kšiltovka se tak mohl soustředit na jedinou otázku: kde mají to video, které je nutné ukrást, aby ho nikdo neviděl? Tajná služba KDU-ČSL očividně neponechává nic náhodě. Když hrozí ostuda koaliční konkurenci, křesťanská láska velí pomoci i politickému bližnímu.
Grolichova loupež má navíc vznešený motiv. Nejde o peníze, šperky, státní tajemství ani recept Aleny Schillerové na další kostým. Pan Kšiltovka riskuje politickou kariéru kvůli dobrému jménu ANO. Někdo musí myslet na Alenku, někdo na Karla a někdo dokonce na Andreje. Hnutí má ministerstva, premiéra, místopředsedy, marketingové oddělení, kamery, střihače a vlastní podcastovou výrobu, ale krizová služba zřejmě chyběla. Lidovci proto vyslali specialistu. Stačí si představit hlášení po skončení operace: objekt zajištěn, Havlíček zůstal nehybný, kompromitující materiál odcizen, Alenka může spát. Národ je zachráněn.
Operace Zachraňte Alenku
Pan Kšiltovka se tím definitivně mění v nejuniverzálnější oddělení Grolichovy kampaně. Nedávno na dálku úkoloval ministra životního prostředí Igora Červeného, který potřeboval pomoc s Grolichem, „senátorními volbami“, Kelišovou v Bibli a Otčenáškem. Nyní povýšil na operativce. Grolichovi stačí, aby některý politický protivník vyrobil dostatečně absurdní situaci, a jeho alter ego dostane novou profesi. Jednou režisér, podruhé lupič, příště může klidně nastoupit jako opravář růžové kalkulačky Aleny Schillerové nebo znalec nedělních monologů Andreje Babiše. Volební štáb tím výrazně šetří. Není třeba vymýšlet scénáře, když je vládní politici pravidelně dodávají zdarma. Grolich navíc našel nečekaně účinnou zbraň proti politickému patosu: nevypadat za každou cenu jako muž, který právě zakládá republiku. V Nejhorším volebním songu ever se nechal shazovat vlastní písní, pobíhal před kamerou a skončil ve Vltavě. Pan Kšiltovka pokračuje v téže disciplíně a dává hejtmanovi možnost záměrně ze sebe dělat kašpara, špiona nebo figurku. Právě proto nepůsobí jako politik, který se urazil a nyní vyžaduje omluvu ve třech celostátních médiích. Když se někdo nebojí udělat legraci sám ze sebe, může protivníkům podstatně pohodlněji podržet zrcadlo. Grolich v něm tentokrát pouze nechal projít Babišovu verzi reality až na druhou stranu.
Hnutí ANO přitom v Grolichově grotesce nevypadá jako oběť nepřátelské špionáže, nýbrž jako organizace, kterou musí politický soupeř chránit před vlastní produkcí. To je podstatně jedovatější než jakákoli oplzlá narážka. Pan Kšiltovka nepřipomíná intimní fórky z podcastu, nesoutěží s Havlíčkem v dvojsmyslech a nevypráví publiku, co komu kdo strkal a kam. Celou tuto disciplínu velkoryse nechává jejím původním autorům. Grolich místo toho vyrobí svět, kde Lidovec riskuje zatčení, aby odstranil důkaz, který může poškodit ANO. Politická konkurence se mění v asistenční službu. KDU-ČSL: přijedeme, odvezeme, smažeme, zachráníme Alenku. Odtah trapasů nonstop.
Havlíček konečně mlčí
Kartonový Havlíček v celé scéně skoro krade show. Živý Havlíček má obvykle potřebu vysvětlovat, komentovat, doplňovat a občas zjistit, že od vysvětlení je situace ještě o poznání horší. Kartonová verze je disciplinovanější. Stojí. Dívá se. Nevydává zvuk. ANO by mohlo tento komunikační model patentovat a při citlivějších tématech ho nasazovat častěji. Papírový Karel nemůže nic pokazit, nevstoupí do žádného otvoru politické komunikace a po skončení natáčení ho lze bezpečně opřít o zeď.
Pan Kšiltovka se kolem něj pohybuje s obezřetností tajného agenta, přestože každá vteřina celé scény křičí, že operace je záměrně pitomá. Právě to je její největší přednost. Grolich se nepokouší vytvořit sofistikovanou parodii na Mission: Impossible. Vyrábí Mission: Lidovec. Rozpočet pár korun, agent v mikině, protivník z kartonu a supertajný materiál, který ještě nedávno visel veřejně na internetu. Čím laciněji celá akce působí, tím dražší vypadá původní Babišova historka.
Pan Kšiltovka navíc musí řešit i největší hrozbu moderních tajných operací: sociální sítě. Když se dostane k počítači, nastává technologická část mise a otázka, „jak se mažou facebooky“. Digitální rozvědka KDU-ČSL očividně prošla školením u stejného lektora, který učil Hotentálii krást veřejně dostupná videa. Facebooků je několik, patrně se mažou gumou, a kdo najde správnou ikonku, může být povýšen. Chybí už jen Schillerová s flashkou a Babiš, který z vedlejší místnosti diktuje heslo „makáme“.
Nejlepší politická satira přitom nepotřebuje protivníkovi připisovat genialitu, zločinnost ani duševní stav. Stačí mu trochu pomoci s vlastní logikou. Grolich právě to udělal. Vzal tvrzení o krádeži a přidal zloděje. Vzal ANO a přidal jeho centrálu. Vzal Havlíčka a ušetřil mu mluvení. Vzal údajně ukradené video a vyslal pro něj člověka pod kapucí. Žádná velká filozofie, pouze důslednost. Babišova věta dostala nohy, černou mikinu a kšiltovku.
Pan Kšiltovka jako krizový zaměstnanec ANO
Grolich tím vlastně dělá Babišovu hnutí službu. Jestliže někde existuje materiál schopný vyvolat ostudu, odpovědný politický konkurent má dvě možnosti. Může jej zveřejnit, nebo ho ukrást a zachránit protivníka. Pan Kšiltovka si vybral křesťansky milosrdnější variantu. Přijde, odstraní problém a nikomu nic neřekne. Jen to celé natočí a dá na internet, ale detailům politické kontrarozvědky není radno věnovat přílišnou pozornost.
Nad akcí se vznáší Alenka jako neviditelná chráněná osoba. Neudělala nic, není potřeba nic vysvětlovat, přesto ji Pan Kšiltovka musí chránit, protože dobré srdce nezná stranické hranice. Hnutí ANO by mohlo Grolichovi alespoň poslat děkovný dopis. „Vážený pane hejtmane, děkujeme za odcizení našeho veřejného videa. Předešel jste možné ostudě, kterou jsme předtím vyrobili, zveřejnili a následně se ji pokusili uklidit.“ Při správném ministerském razítku by to mohl být nejlepší dokument celé kauzy.
Grolichova nadsázka má proti klasickému opozičnímu rozhořčení ještě jednu výhodu. Nedělá z Babiše střed vesmíru. Pan Kšiltovka je pořád hlavní postavou scény. Premiér je pouze člověk, jehož výrok vytvořil prostředí, ve kterém může lidovecký špion existovat. Havlíček stojí z kartonu, ANO dodá kulisy a Grolich se baví. V době, kdy politici běžně reagují na každý výrok dvoustránkovým prohlášením o ohrožení demokracie, působí muž v kapuci skoro osvobodivě.
Loupež nebyla tak úplně loupež
Celá groteska má totiž základ v jedné podivuhodné sněmovní větě Andreje Babiše. Premiér se vrátil k podcastu Sorry jako a oznámil, že opozice používá zvláštní metody politického boje. „Ten podcast byl zveřejněn dnes. Ty vaše metody politického boje, jako že dnes jsem byl, že nám někdo ukradl to video a sestříhal ho,“ prohlásil. Poslanci se začali smát, což Babiše udivilo. „Nevím, co je na tom směšného? Jako. Vy jste totiž zoufalci, vy děláte věci. Jako že sestříháte to video, to je vaše lidovecká poslankyně,“ pokračoval.
Zmíněnou ženou byla jihomoravská zastupitelka a bývalá poslankyně Marie Jílková. Sestřih skutečně vytvořila, pouze k tomu nepotřebovala žádnou akci Pana Kšiltovky. Video podcastu bylo veřejně dostupné na YouTube. Jílková si záznam pořídila ve chvíli, kdy tam normálně visel. Původní video následně z oficiálních kanálů zmizelo, jenže nejvýraznější pasáže již začaly kolovat po internetu. Celý pořad se poté znovu objevil i s nimi. Babiš tedy popsal jako krádež situaci, v níž někdo zachytil a sestříhal obsah, který jeho vlastní strana veřejně zveřejnila.
Jílková premiérovu detektivní verzi trefila poměrně přesně. „Jak může nahlas Babiš říkat, že jsem to video ukradla? To opravdu neumím, vlámat se do kompu neznámého podcastového studia/střihače a šluknout video ke zveřejnění. Prostě včera veřejně viselo,“ reagovala. Grolich pak udělal přesně to, co Jílková napsala, že neudělala. Vzal kapuci a sehrál ono fantastické vloupání, bez něhož by Babišova verze zůstala jen osamělou větou ve stenozáznamu.
Celá groteska konečně zaklapne. Grolich se opravdu „vloupal“ do centrály ANO a opravdu „ukradl“ video. Jen o několik dní později, před kamerou a proto, aby ukázal, jak by premiérova báchorka vypadala, kdyby se někdo obtěžoval ji převést do reality. Babiš vyrobil z veřejného videa kriminální případ a Pan Kšiltovka mu pouze dodal pachatele.
Proklatí Lidovci by měli příště dávat pozor. Ještě chvíli budou takhle krást veřejná videa a ANO jim začne posílat faktury za krizové PR.
© inregion.cz