Armádní zpravodaj odhaduje, že francouzský arzenál by stačil na zničení všech významných ruských aglomerací. Ve stejné úvaze uvádí i opačný důsledek: kdyby Rusko odpovědělo stejně, Francie by přestala existovat. Útok na Francii by tedy Rusko podle tohoto odhadu stál jeho největší města, ať by jeho vlastní úder dopadl jakkoli.
Kolik hlavic stačí proti soupeři, který jich má tisíce
Organizace ICAN odhaduje francouzskou zásobu na 290 jaderných hlavic. S nimi je Francie nejsilnější jadernou mocností mezi evropskými členy NATO a čtvrtou nejsilnější na světě. Rusko má hlavic tisíce a ani se Spojenými státy se Francie počtem srovnávat nemůže.
Obě tvrzení o francouzské síle stojí na odhadech. Počet hlavic pochází od ICAN. Schopnost zničit ruská města je úsudek Armádního zpravodaje, ne výpočet, a sám zpravodaj píše, že arzenál k odstrašení Ruska „pravděpodobně“ stačí.
Až 16 raket M51 na palubě každé ze čtyř ponorek
Úplnou jadernou triádu Francie nemá, protože po konci studené války zlikvidovala své zastaralé rakety středního doletu. Jaderné zbraně dnes umí nasadit ze vzduchu a z moře a zvládne přitom i druhý úder. Pro protivníka z toho plyne, že ani vlastním útokem francouzské jaderné zbraně nevyřadí.
Námořní složku tvoří čtyři ponorky třídy Triomphant. Každá nese až 16 balistických raket M51 a každá raketa až deset hlavic. Při plném naložení by čtveřice ponorek unesla 640 hlavic, tedy víc než dvojnásobek celé odhadované zásoby 290 kusů. Údaje uvedené jako „až“ proto popisují nosnost lodí a jejich skutečná výzbroj musí být menší.
Ve vzduchu nesou jaderné zbraně hlavně letouny Dassault Rafale vyzbrojené řízenou střelou ASMP. Střela má dosah až 600 kilometrů a hlavici o výtěžnosti až 400 kilotun. Rafale mohou startovat z pozemních letišť i z letadlové lodě. Rakety M51 z ponorek mají odhadovaný dolet až 10 tisíc kilometrů, což je téměř sedmnáctkrát víc než u ASMP, a zasáhnou tak prakticky jakékoli místo na planetě.
Od Alžírska po Polynésii: 210 jaderných zkoušek za 36 let
První jadernou zkoušku provedla Francie v roce 1960 v Alžírsku. Termonukleární zbraň vyzkoušela o osm let později, v roce 1968. Od roku 1966 už zkoušela ve Francouzské Polynésii.
Celkem jich napočítala 210, z toho 50 proběhlo v atmosféře. Program je dodnes kontroverzní hlavně kvůli poslední sérii z let 1995 a 1996, kterou Francie provedla až po skončení studené války. Ke Smlouvě o všeobecném zákazu jaderných zkoušek se připojila teprve po ní, kdy už měla poslední zkoušky za sebou.
Zákon z roku 2010 přiznal, co Francie léta popírala
Ještě v devadesátých letech Francie tvrdila, že její zkoušky nemají žádný negativní dopad. Podle serveru The Conversation to pravda nebyla. Následky nesli obyvatelé Alžírska i Francouzské Polynésie, tedy obou míst, kde Francie zkoušela.
Stát nakonec svůj postoj změnil zákonem. Zákon o odškodnění lidí poškozených francouzskými jadernými zkouškami schválila Francie v roce 2010, čtrnáct let po poslední zkoušce v Polynésii.