Kdo projíždí po silnici z Hlinska směrem na Trhovou Kamenici, ten dům mine těžko. Fasáda, veranda, štít, stromy v zahradě, všechno pokrývají figurky zavěšené za krky na provazech. Déšť, mráz a sluneční žár z nich rok za rokem dělají cosi mezi hračkou a reliktem. Dům na adrese Rváčov 14 patří Lubomíru Votavovi, vyučenému traktoristovi a někdejšímu asistentovi politika Miroslava Sládka. Mediálně je jeho sbírka doložená nejpozději od dubna 2012, kdy ji zachytila ČT24 . Od té doby se rozrostla z odhadovaných stovek na více než tisíc kusů, a podle posledních zpráv z roku 2024 přibývá i dvacet panenek za jediný týden.
Proč Lubomír Votava věší panenky na svůj dům Votava v rozhovorech opakovaně mluví o energii, kterou v sobě panenky uchovávají. Věří, že v každé přetrvává kus života dítěte, které si s ní kdysi hrálo. Jako počátek zmiňuje vzpomínku na panenky, které jeho matce posílala prateta za války. Figurky sbírá, zachraňuje je před kontejnerem a vystavuje povětrnosti. Poškozené kusy ukládá na půdu, sám to popisuje jako „odpočinek“. Tehdejší starosta obce v roce 2012 řekl, že Votava chtěl v lidech „vzbudit určitý rozpor“. A sám majitel jednou přiznal i pragmatičtější rovinu: panenky přitahují pozornost, skrze kterou se dostane ke slovu.
Motivace tedy osciluje mezi osobním rituálem, nostalgií a vědomou provokací. Žádný z dostupných rozhovorů ale nenabízí ucelený manifest. Votava mluví v náznacích, v metaforách o energii a dětství. Právě ta neúplnost výkladu posiluje znepokojení, které dům vyvolává.
Jak stovky panenek proměňují obyčejnou vesnici v tísnivou kulisu Účinek celé instalace stojí na jednom klíčovém kontrastu: panenka je symbol bezpečí a dětské hry, provaz za krk evokuje něco docela jiného. Když tuto kombinaci zasadíte do běžné vesnické zástavby, s plotem, kůlnou, zahradou plnou ovocných stromů, vznikne napětí, které žádná komerční strašidelná atrakce nedokáže napodobit. Pražský Prague Fear House pracuje s herci, vstupenkami a vymezenou trasou. Rváčov nabízí jen ticho, vítr v provazech a figurky s vybledlýma očima.
Reakce kolemjdoucích se opakují ve třech polohách:
Odpor – místní navigují návštěvníky přes „tu hrůzu“, část sousedů to vnímá jako ostudu. Fascinace – jiní přijíždějí cíleně, fotí, sdílejí na sociálních sítích. Rozpolcenost – sám Votava cituje lidi, kteří mu říkali, že je to „natolik odpudivé, až je to přitahuje“. Starosta v roce 2012 otevřeně přiznal, že se mu výzdoba nelíbí, ale zasáhnout nelze, dům je soukromý majetek. Právní rozbor tehdy vyloučil i trestný čin výtržnictví.
VIDEO
Český Ostrov panenek: srovnání s mexickou legendou i světovou odezvou Nejbližší světovou paralelou je mexická Isla de las Muñecas , kde Don Julián Santana po desetiletí věšel stovky panenek na stromy, aby uctil duši utopené dívky. Motivace obou mužů se zásadně liší: Santana vycházel z legendy a duchovní ochrany, Votava z osobní vazby na dětství a z víry v energii hraček. Spojuje je ale výsledek, tísnivá krajina z rozpadajících se figurek, která přitahuje zvědavce z celého světa.
A právě mezinárodní dosah Rváčova překvapuje. Blesk v prosinci 2024 zaznamenal silnou odezvu na Redditu i zájem zahraničních médií. Z regionální kuriozity se dům posunul do globálního internetového oběhu, kde ho řadí vedle proslulých děsivých destinací.
Jak se k domu oběšených panenek dostat a co čekat na místě Rváčov je místní část obce Vysočina v Pardubickém kraji, zhruba pět kilometrů západně od Hlinska. GPS souřadnice domu: 49.7701281 N, 15.8512769 E. Autem se dá přijet přímo k silnici, parkování je ovšem omezené a vyžaduje ohleduplnost k sousedním pozemkům. Dům je dobře viditelný z veřejné komunikace, vstup na soukromý pozemek ale vyžaduje svolení majitele.
Co se ročního období týče: Votava sám zve návštěvníky v létě, kdy zahrada vynikne v plné parádě. Podle nás ale nejsilnější dojem přijde na podzim nebo v zimě; holé větve, mlha a ošlehaná patina figurek dodají scéně rozměr, který letní zeleň částečně zjemňuje.
Právě v tom spočívá síla celého místa. Žádná vstupenka, žádný průvodce, žádná inscenace. Jen obývaný dům u okresní silnice, kde vítr pohupuje stovkami vybledlých tváří, a kolemjedoucí si musí sám rozhodnout, jestli zpomalí, nebo přidá plyn.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Veronika Holečková