Patnáctého června 2026 vyjel na polygon v provincii Ťiang-si předprodukční prototyp CFMoto V4 SR-RR a zajel 315,82 km/h. Jízdu podle oficiální zprávy výrobce dozorovalo čínské národní testovací centrum a notář, takže o samotném měření není co zpochybňovat. Problém je v tom, co se měřilo: stroj, který nikdo nemá v ceníku, nemá silniční homologaci doloženou zákazníkovi a v showroomu na něj nenarazíte. Klíčem k celému přehledu je proto jediné kritérium, sériově vyráběný a silničně schválený motocykl s oficiálně deklarovanou maximálkou nad 300 km/h.
Kdo má v klubu nejlepší papíry a kolik přítlaku dělají winglety BMW
Nejvýš stojí Ducati Panigale V4 R. Osmnáctistovka to není, motor má 998 cm³ v uspořádání V4 a 240 koní, a Ducati jej prezentuje jako silničně schválený stroj s maximální rychlostí 318,4 km/h. Je to jediný údaj z celého přehledu, který si zákazník může objednat u dealera, takže jako měřítko dnešní sériové špičky obstojí líp než jakýkoli rekord z polygonu.
Druhé místo drží BMW M 1000 RR s 999 cm³, 218 koňmi a oficiálními 314 km/h. Zajímavější než maximálka je u něj aerodynamika: winglety třetí generace vyrábějí při 300 km/h přítlak 23,1 kilogramu, což je hmotnost, kterou stroj v nejvyšších rychlostech přitlačuje k vozovce navíc. Bez téhle výbavy by se bavorský superbike do podobných čísel nedostal.
Třetí je Aprilia RSV4 Factory s největším objemem z téhle trojice, 1 099 cm³ a 220 koňmi. Výrobce u ní deklaruje překonání hranice 305 km/h, tedy údaj bez přesné horní hodnoty, s jakým se u konkurence nesetkáte.
Číslo 312 v názvu, 301 km/h v technických papírech
MV Agusta F4 R 312 měla svou maximálku přímo v označení modelu. Dobový německý test ale ukázal, že šlo o marketingovou ambici, protože v technických dokumentech stálo 301 km/h. Rozdíl jedenácti kilometrů v hodině mezi tiskovou zprávou a homologací je přesně důvod, proč se názvům modelů nedá věřit jako zdroji dat.
Opatrnost si zaslouží i limitovaná MV Agusta F4 CC z roku 2006. Dobové zdroje jí připisují 315 km/h při zhruba 200 koních z 998 cm³, tovární dokumenty k tomu ale dohledat nelze. Do přehledu patří s hvězdičkou.
Sporným případem zůstává Kawasaki ZX-12R z roku 2000. Oficiální historický materiál Kawasaki ji označuje za první model omezený dobrovolnou dohodou japonských výrobců pod 300 km/h, zatímco část dobových testů naměřila kolem 301 km/h. Záleží tedy na tom, jestli se počítá tovární údaj, nebo stopky nezávislé redakce.
U čínského rekordu stál notář, v ceníku CFMoto stroj chybí
Parametry prototypu V4 SR-RR budí respekt. Vlastní motor V4 o objemu 997 cm³ s úhlem válců 90 stupňů dává přes 155 kW, tedy 210 koní, a to až při 15 000 otáčkách. Suchá hmotnost 180 kilogramů staví stroj o desítky kilogramů níž než klasické litrové superbiky. K tomu aktivní aerodynamika, která podle výrobce snižuje odpor o 12 procent při akceleraci a zvyšuje přítlak na přední kolo o 45 procent ve vysokých rychlostech.
CFMoto přitom sama důsledně mluví o předprodukčním prototypu. Na oficiálním českém webu, kde značku zastupuje importér Journeyman CZ, najdete ve sportovní nabídce modely 450SR a 675SR-R, o V4 SR-RR ani zmínku. Rekord z polygonu je doklad o tom, kam se čínský výrobce za pár let posunul, do seznamu sériových třístovek ale nepatří.
Pokud se stroj do výroby dostane s parametry blízkými prototypu, evropské a japonské značky dostanou soupeře, se kterým dosud nepočítaly. Zatím je to podmínečná věta: V4 SR-RR se poprvé ukázala na EICMA 2025 jako prototyp a termín sériové premiéry nikdo neoznámil.
Nad 280 km/h začíná fyzika trestat, ceny startují nad milionem
Nejsilnější brzdou je dohoda japonských výrobců z přelomu tisíciletí, která po rychlostních válkách devadesátých let elektronicky zastropovala maximálku na 299 km/h. Kawasaki ji sama spojuje se ZX-12R a japonská čtyřka ji víceméně dodržuje dodnes. Proto v přehledu nad 300 km/h figurují skoro samé evropské značky.
Druhým důvodem je fyzika. Nad 280 km/h roste aerodynamický odpor exponenciálně a každý další kilometr v hodině stojí neúměrně víc výkonu, takže se rychlost přestává kupovat z motoru a začíná se vyrábět tvarem stroje. Stabilita závisí na přítlaku, pneumatikách a přesné aerodynamice, odsud winglety, aktivní klapky a sofistikované chlazení brzd u dnešních superbiků. Třetí překážkou jsou náklady: sladit takový výkon s emisními a hlukovými normami a ještě z toho udělat silničně použitelný stroj znamená vývoj za miliony, a ceny těchto motocyklů proto začínají vysoko nad milionem korun.
Celou hru rozjela Suzuki GSX 1300 R Hayabusa v roce 1999 s jediným zadáním, dostat sériovou silniční motorku přes 300 km/h. Motor o objemu 1 299 cm³ a výkonu 129 kW, tedy 175 koní, plus kapotáž vyladěná ve větrném tunelu k tomu stačily bez jediného křidélka a bez elektroniky, která by cokoli hlídala. Za 27 let se způsob, jak se rychlost dělá, otočil od objemu k aerodynamice, a dnešní Hayabusa se oficiálně hlásí k 186 mph, tedy těsně pod třísetkilometrovou hranici.