Cestování v zaplněném letadle vyžaduje určitou dávku ohleduplnosti. Hlasité hovory nebo alkohol mohou ostatním cestu pořádně znepříjemnit. Strávili jsme týden na severu Norska. Během naší expedice jsme potkali tisíce lidí z celého světa. Na letištích, v letadlech, restauracích, obchodech i na „profláknutých“ turistických místech. A chvílemi to fakt stálo za to.
Ani jednou jsme neměli potřebu řešit, že se někdo neumí chovat . Pak jsme v Oslu nastoupili do letadla směřujícího do Krakova . A rázem jako bychom se ocitli v docela jiném vesmíru…
Z Bodø do Osla naprostá pohoda Naše zpáteční cesta z norských Lofot vedla nejprve trajektem do městečka Bodø , odkud jsme přelétali do Osla . Letiště bylo plné lidí, letadlo napráskané do posledního místečka. Přesto se nedělo vůbec nic, co by stálo za zmínku .
Nikdo zbytečně nehlučel, všichni byli zahloubaní do vlastních myšlenek, knížky, mobilu nebo sledování majestátních vrcholků hor z ptačí perspektivy. Vlastně jsme ani nevnímali, kdo sedí kolem nás.
A přesně nějak takhle by podle nás mělo cestování veřejnou dopravou vypadat . A je úplně jedno, jestli jde o letadlo, autobus, vlak nebo tramvaj. V Oslu jsme přestupovali a čekali na spoj do Krakova. Stačilo však nastoupit do letadla směřujícího k našim polským sousedům a rázem nebylo po kultivované společnosti ani památky.
Cestování v zaplněném letadle vyžaduje určitou dávku ohleduplnosti. Hlasité hovory nebo alkohol mohou ostatním cestu pořádně znepříjemnit. Čeština, polština a alkohol Ze všech stran byla slyšet čeština a polština. To by samozřejmě nebyl žádný problém. Mnohem horší bylo chování cestujících , se kterými jsme měli na palubě strávit přes 90 minut . Jasně, jde o krátký let a sluchátka v uších řeší mnohé. Tahle hodina a půl ovšem byla jedna z nejdelších , jaké jsme na palubě letadla zažili.
Část cestujících byla evidentně posilněná alkoholem . Hlasité hovory, hurónský smích, pokřikování a chování, kterého si prostě nešlo nevšimnout, toho bylo důkazem. I když letušky opakovaně zdůrazňovaly, že konzumace alkoholu zakoupeného v duty-free shopu je na palubě letadla zakázaná , spousta cestujících jejich zákaz absolutně nerespektovala.
A pak jsme si všimli jedné další věci, která by měla být ve společnosti passé. Někteří cestující neskutečně zapáchali. Určitě nejsme přehnaně citliví, ale v uzavřeném letadle, kde vedle sebe sedíte hodinu a půl, je podobná zkušenost skutečně výživná. Zápach nemytých těl , potu , alkoholové výpary i připomínky toho, co měli daní jedinci pár hodin zpět k jídlu , byl všudypřítomný. Tím to ovšem nekončilo.
Zakrýt si pusu? Zbytečný luxus Snad ze všech stran se ozývalo hlasité kašlání a kýchání. Zakrýt si při tom ústa? Pro mnohé cestující evidentně naprosto zbytečná věc. Člověk před vámi zakašle do prostoru, další si hlasitě krkne a cestující vedle vás vám kýchne do obličeje, aniž by si před ten svůj dal alespoň ruku.
Vzpomínáte si ještě na covidovou dobu a zdravé jedince, kteří chodili s rouškami i do lesa ? Přesně tenhle kontrast se nám vybavil hned několikrát během zmíněné hodiny a půl. Často jsme jen nevěřícně koukali kolem sebe , kroutili hlavou a udiveně zvedali obočí.
Hodina a půl v „hnojovoze“ nám bohatě stačila Samozřejmě netvrdíme, že všichni obyvatelé států na sever od Česka jsou perfektně vychovaní a každý Čech nebo Polák má se slušným chování problémy . Byla by hloupost hodnotit miliony lidí podle cestujících v jednom letadle. Ten kontrast byl ovšem tak výrazný, že se nedal přehlédnout.
Označení „východní Evropa“ se nám často nelíbí . Češi rádi připomínají, že patříme do Evropy střední. Ekonomicky bychom se zase nejraději srovnávali se západem a při cestování chceme stejný komfort jako Němci , Rakušané nebo Skandinávci .
Jenže možná bychom nemuseli začínat u zeměpisu ani životní úrovně. Úplně by stačilo umět se chovat mezi ostatními lidmi . Protože po týdnu na severu nám stačila jediná hodina a půl v letadle směřujícího do Polska , abychom si uvědomili, že v některých věcech máme k tomu vysněnému západu pořád ještě zatraceně daleko.
Autorský text