Když zrovna nezachraňuje kriticky ohrožené pralesní slony v Africe, věnuje se změnám české krajiny nebo vyráží na Ukrajinu, kde pomáhá s humanitární pomocí a zkoumá dopady války na karpatskou přírodu. Arthur F. Sniegon se v životě rozhodně nenudí. Právě teď usiluje o to, aby jeho organizace Save Elephants získala od konžské vlády správu nad národní rezervací Tsoulou.
I po dvanácti letech, co tuhle práci dělá, je pro něj setkání se slonem v jeho přirozeném prostředí dobrodružný zážitek. Tím spíš, když je to slon zraněný, s nohou uchycenou v oku z ocelového lana.
Jednoho takového před časem objevili ochránci přírody v Republice Kongo a obrátili se o pomoc právě na Čecha Arthura F. Sniegona. V místě ho – a jeho organizaci Save Elephants – dobře znají a bylo zjevné, že bez pomoci veterináře zvíře zachránit nepůjde.
Jistý problém byl, že Sniegon je sice vystudovaný přírodovědec, ale ne veterinář. „Sehnat veterináře je tu těžké, ale Lukáš Pavlačík z Dvora Králové neváhal a přiletěl do Konga, ačkoli jsme se předtím neznali,“ vypráví Sniegon v pražské kavárně s příznačným názvem Prales.
Slona se podařilo vystopovat, uspat, ocelové oko sundat a zraněnou nohu ošetřit. „Bylo to dobrodružné, ale stálo to za to. Pralesní slon je kriticky ohrožený druh, je jich podle odhadů maximálně do sta tisíc jedinců, ale alarmující je trend: za posledních třicet let jejich počet poklesl o 85 %. Lidi mají obvykle slony rádi, obdivují je, ale málokdo ví, jak špatná jejich situace v Africe je,“ dodává.
Pokud jde o pytláctví, v Africe jsou i mnohem horší místa, než je Republika Kongo. Roli v tom hraje fakt, že v zemi panuje autoritářský režim se silnou státní kontrolou.
Hlavním místem, kde se Sniegon pohybuje, je konžská přírodní rezervace Tsoulou. I když je vyhlášená už asi šedesát let, moc to prý na ní vidět není – po většinu času zde neprobíhal ani výzkum, ani ochranářská práce. To chce Sniegon změnit: „Paní ministryně životního prostředí nás už osobně zná, nedávno jsme se setkali a teď už ladíme smlouvu o spolupráci na správě rezervace na příštích deset let.“
S tím, že by místní měli pocit, že je bílý Evropan jezdí poučovat, jak se mají chovat k vlastní přírodě, podle svých slov nijak bojovat nemusí. „Kongo uznává potřebu ochrany přírody, mají zájem o zahraniční partnery. My jsme sice maličká organizace, ale lokálně známá a berou nás tam dobře,“ říká s tím, že vedle francouzštiny si osvojil i tamni řeč – lingalu.
Pytláci jsou v Africe i v Česku
Svou práci se snaží financovat z nejrůznějších grantů a soukromých darů. Silná je v tom linka na Česko, odkud se rekrutuje nezanedbatelná část podporovatelů. Kromě toho – nejen o Africe – natáčí příspěvky pro Českou televizi, například pro pořady Nedej se nebo Objektiv.
Když je v Česku, mívá zakázky spojené s péčí o krajinu a malý úvazek má i na Přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy, v Centru environmentálních forenzních věd (CEVF) zaměřeném na „potírání zločinů proti přírodě“.
„Těžiště téhle práce je v Česku, protože kriminalita tohoto typu je i tady – pytláctví, cílené otravy dravých ptáků či vyder, ilegální chovy papoušků i velkých šelem… A mají zde své místo forenzní metody, genetika, spolupráce akademiků, celníků a policie. Pořádáme k tomu semináře, připravujeme metodologii,“ vysvětluje.
Kromě toho před časem přišel s nápadem expedic do Konga, kde se jako průvodce dokonale orientuje. První skupinu „výletníků“ tvořili čeští umělci, kteří následně své prožitky zpracovali ve svých dílech, která se draží ve prospěch Save Elephants. Další cesta už je určena širší veřejnosti a přihlásit se může kdokoli. Ani nápad s umělci ale nejspíš nezůstane u jediné akce: „Zájem o účast v expedici kupříkladu projevil známý sochař a malíř František Skála,“ říká Sniegon.
Pokud jde o pytláctví, v Africe jsou podle něj mnohem horší místa, než je Republika Kongo. Roli v tom hraje fakt, že v zemi panuje autoritářský režim se silnou státní kontrolou. Větší problém než zabíjení slonů pro jejich kly je podle Sniegona nyní zájem o maso divokých zvířat, takzvaný bushmeat, a trofeje jako jsou třeba luskouní šupiny.
Pokud je v Republice Kongo něco nového, silnice či přehrady, nese to značku Čína. „I v malých vesničkách vlají rudé vlajky s tím, že tam Čína dodala třeba satelitní televize, i proto tam pročínská propaganda funguje. Čína má zájem také o těžbu nerostných surovin i dřeva.“
„U slonoviny je pašování a dovoz do Evropy a USA v podstatě na nule. I když není to zase tak dávno, někdy v roce 2016, co se i v Česku zabavilo přes sto dvacet kilogramů čerstvé africké slonoviny. V Asii je nadále zájem, ale takový boom jako dřív už to taky naštěstí není. Teď je takový čas se nadechnout a taky vysvětlovat místním lidem, že nelze tak bezuzdně lovit divokou zvěř,“ konstatuje Sniegon.
Ulovená zvířata a jejich části se používají v tradiční africké i asijské medicíně, v rámci pověr jsou třeba žádané končetiny goril a šimpanzů. „Ale už i v samotné Africe se stále více vnímá to, že lov slonů či goril není správný a je to také více kriminalizované.“
Volají na mne: Číňane!
Samotnou svou práci v Africe – navzdory občasným střetům s pytláky – za tak nebezpečnou nepovažuje. Mnohem větším strašákem je pro něj místní doprava. „Stav aut a silnici a chování řidičů je svébytná disciplína. Byl jsem svědkem dvou smrtelných nehod a jestli mám z něčeho strach, tak jsou to některé zážitky s místními řidiči. Problém je i to, že když už se něco stane, v podstatě tu neexistuje nemocniční péče,“ podotýká.
Pokud je však v Republice Kongo něco nového, silnice či přehrady, nese to značku Čína. „I v malých vesničkách vlají rudé vlajky s tím, že tam Čína dodala třeba satelitní televize, i proto tam pročínská propaganda funguje. Čína má zájem také o těžbu nerostných surovin i dřeva,“ shrnuje Sniegon.
I na něj tam prý děti volají „Číňan, Číňan“, i když má jednoznačně evropské rysy. „Nicméně Číňané jsou nejčastější cizinci, která tam potkávají. A právě i ta hojná čínská přítomnost vyvolává poptávku po nelegálních produktech z divokých zvířat – třeba jídelní hůlky nebo Konfucia ze slonoviny chtějí jen Číňané. Stejně jako šupiny z luskouna.“
[gallery columns="2" size="large" ids="139864,139863"]
I Rusové jsou v Africe, v Kongu, přítomni, byť ne tak viditelně. „V hlavním městě ovšem mají ohromnou ambasádu a velké kulturní centrum se sochou Gagarina. Neangažují se tolik v těžbě, ale hodně se tam pohybují kolem armády, servisu strojů a letadel,“ popisuje Sniegon.
Z toho pak podle něj taky plyne náklonnost Konga k těmto zemím a způsob hlasování na půdě OSN, kdy se k řadě rezolucí mířících třeba proti Rusku země nepřipojuje.
I ve válce je příroda
V Africe tráví větší část roku, zbytek času je v Česku, život si pak zpestřuje občasnými výjezdy na Ukrajinu.
„Na Ukrajinu a na Krym jsme jezdil už dlouho před válkou. Když pak Rusové vpadli na Ukrajinu, jel jsme tam se svým tátou, který tam hned na začátku války pomáhal odvážet sanitky,“ říká.
Kromě přímé pomoci, kdy dováží vojákům z řad odvedených ukrajinských ochránců přírody potřebný materiál, a nechybí ani psí žrádlo pro sutinové záchranné psy, se zajímá i o ukrajinskou přírodu.
„Ukrajinské národní parky nadále fungují, ochranáři mají i kvótu na odvod do armády, protože ochranu přírody pořád stát vnímá jako důležitou součást systému. Karpaty jsou kupříkladu jediná velká zalesněná oblast Ukrajiny a mimochodem hrozí, že se do těchto lesů z ekonomických důvodů po válce kvůli těžbě sáhne,“ říká.
Ubezpečuje, že zrovna Karpaty jsou v zásadě bezpečné a že stojí za návštěvu navzdory probíhajícímu konfliktu. Má tam i jeden aktuální projekt: „S českými a ukrajinskými botaniky řešíme, jak tam bojovat s náletovými dřevinami, plus je tam potřeba ručně kosit orchidejové louky. Češi v tomhle znalosti mají a mohli by pomoct.“ Jak říká – stačí se přihlásit.
HlídacíPes.org
SportWin » bavme se sportem|
Zprávy - Aktuálně.cz|
VímeVíc.cz|
Život cestovatele|