Bourání pražských hradeb aneb co se změnilo na pražském Novém Městě

| 2 min

Sdílet

Prahu a okolní města a předměstí, tedy i Královské Vinohrady a Nusle, obklopovalo od dávných dob opevnění s branami, které mělo v neklidných dobách město chránit.…

9C můstek

Zdroj: Náš REGION | Všude doma

Prahu a okolní města a předměstí, tedy i Královské Vinohrady a Nusle, obklopovalo od dávných dob opevnění s branami, které mělo v neklidných dobách město chránit. Nové Město pražské se rozkládalo právě před tímto opevněním. Vznik prvního pražského opevnění sahá až do středověku, do poloviny 9. století. Tehdy valy ochraňovaly Pražský hrad a po čase i Vyšehrad. Během několika staletí byly hradby rozšiřovány a přestavovány. Hradby se táhly od Vyšehradu přes Ostrčilovo náměstí, oblast Karlova, šly zhruba Sokolskou třídou, pak Mezibranskou ulicí k Národnímu muzeu a Hlavnímu nádraží, podél něj až k ohybu ulice Na Florenci a k Těšnovu. Na horním konci Václavského náměstí, tedy na Koňském trhu, zhruba mezi Národním muzeem a budovou Státní opery, stála Koňská. Od nárožní novoměstské bašty až ke Koňské bráně se táhla rovnoběžně s opevněním ještě jedna zeď, která ohraničovala vinice a zahrady. Během druhé poloviny 15. století a v 16. století vzhledem k déle trvajícímu míru zůstalo opevnění nevyužito. Zdivo se pozvolna rozpadávalo, dřevěné ochozy ztrouchnivěly a příkopy se plnily smetím i hnojem a dokonce leckde byly společně s parkánem pronajímány na zahrádky s altány. Během napoleonských válek v letech 1809 a 1813 vzniklo několik předsunutých opevnění, mezi jinými i před Vyšehradem. V první polovině 19. století ale měly hradby ještě jiný význam. Stejně jako v dobách minulých, je Pražané využívali k nedělním procházkám. Brány zase sloužily pro kontrolu pohybu osob a zboží. Svou podobu začalo opevnění Prahy významně měnit v roce 1844, tentokrát naopak prolomením hradeb pod Vítkovem, když byla do města přivedena první železniční dráha. Otvory pro koleje byly opatřeny branami, které se na noc uzavíraly mřížemi a zamykaly. Dalším impulsem pro zrušení hradeb byl neúspěch během prusko-rakouské války v roce 1866, kdy byla Praha bez boje vyklizena a okupována Prusy. V témže roce císař František Josef I. dal souhlas ke zrušení opevnění. Bourat se začalo až v červenci 1874 v místě dnešního Florence a pokračovalo se také na dalších místech. Jako první zanikly brány Poříčská a Koňská. Pro Nové Město znamenalo zbourání hradeb a bran především lepší spojení s Královskými Vinohrady, Žižkovem a Nuslemi, pro Královské Vinohrady zase stavební boom. V některých místech zůstalo dodnes zachováno barokní opevnění a několik věží, např. na Karlově je to bastion č. 31 U Božích muk. Také hradební zeď mezi parkem Folimankou a Albertovem, která vede až ke zmíněnému bastionu, je zachována a nyní i krásně zrekonstruována. Zdroj: Encyklopedie Prahy 2, https://encyklopedie.praha2.cz/udalosti/823-bourani-prazskych-hradeb